“Víš, že to pádlo držíš jak prase kost! Spin, prosím, to je plochá otočka ve válci, tak to konečně udělej, vždyť na tom není nic těžkýho! Cos v tom válci zase vyváděla! Prostě zaberu a vyjedu, ne! A dýl než sekundu v tom válci fakt nevydržíš!?”
Tak tohle a mnoho dalších jsou řeči, které si pádlující holčičky od svých drahých poloviček či kámošů opačného pohlaví celkem často mohou vyslechnout. Nicméně, podle mého názoru, holčičky potřebují, aby jim bylo porazeno, jak a hlavně co mají dělat. Potřebují neskutečnou trpělivost od pánů pádlerů ale hlavně, potřebují být pořád chváleny a povzbuzovány, na což většina pánu učící holčičky jezdit mile rádi zapomínají…

Bylo to někdy v červnu, seděli jsme někde v McD nebo jim podobným podniků, kde se dobře kalí a diskutovali velice sofistikovaně o nadcházejících prázdninách a dovolené. Padaly nápady jako Egypt, Bangladéš či Kongo, nakonec ale vyhrálo Slovinsko. Malá zemička, která vlastně vznikla, když se jiná rozpadla. Zemička, kde se dá opalovat u moře, chodit po horách, obdivovat krasové jeskyně, ale hlavně parádně sjíždět místní řeky.

Na jedné takové se poblíž Lublani, vlastně asi na předměstí, konal na začátku července jediný závod v rodeu (zde bych podotknul, že jsem naprostý antitalent na zapamatování jmen vlastních a popisných, takže kdybych někoho urážel přehozeným písmenkem nebo nevhodnou definicí typu lodi, či závodu, tak bohužel…jsem jen obyčejná kopačka a ne námořník).

... jako vždycky to začíná nenápadně , lehkou nervozitou a velkým očekáváním, a pak je to tady, meteorologický předpovědi hlásí výrazné srážky s následným vzestupem hladin horních toků řek, zvýšený vodní stavy na horních tocích, žhavím drát, píšu do guestbooku, jsem v pohotovosti, nedočkavě a s napětím sleduju vodočty, leze to nahoru, klesá a zas stoupá, každou hodinu je to jinak, volám stejně postiženejm kámošům co zůstaly na léto v Čechách, tak se poznaj praví lokálové, večer se domlouváme na ráno, jestli to vydrží, tak si to v poledne potvrdíme a vyrazíme směr jih, kdo nejede s námi jede proti nám, neuvěřitelný se stává skutečností, jedem, má to 26kubíků, tak doufáme, že to sleze, nervózně se ujišťujem, že za víc jak 20 to nejedem. V Sušici nám přítel na telefonu potvrzuje pěknejch 21,6kb, tak jedem nahorů, smráknem to z mostu a uvidíme, vypadá to slušně, pěknej stav, ze kterýho by se ztáhnul zadek i Černý Mambě, naštěstí ne tý mojí, jedem expedičně, ne jako magoři na voči....jak říká Číva, dali sme to celý, akorát to místo se stromem sme přenesli a kousek nad tim taky, ale to by vydalo na samostatnej článek.....

Již tradičně jsme se vypravili na jeden z největších extrémních kajakových závodů v Evropě. Trochu netradičně se konaly až v půlce června a asi 150km na západ od Val Sessie.

Je to pořád oblast Piemont, ale řeky ústí do velké a silné Dory Baltei.

update: 30.6. doplněno odkazy na videa a články na jiných webech