Bylo to někdy v červnu, seděli jsme někde v McD nebo jim podobným podniků, kde se dobře kalí a diskutovali velice sofistikovaně o nadcházejících prázdninách a dovolené. Padaly nápady jako Egypt, Bangladéš či Kongo, nakonec ale vyhrálo Slovinsko. Malá zemička, která vlastně vznikla, když se jiná rozpadla. Zemička, kde se dá opalovat u moře, chodit po horách, obdivovat krasové jeskyně, ale hlavně parádně sjíždět místní řeky.

Na jedné takové se poblíž Lublani, vlastně asi na předměstí, konal na začátku července jediný závod v rodeu (zde bych podotknul, že jsem naprostý antitalent na zapamatování jmen vlastních a popisných, takže kdybych někoho urážel přehozeným písmenkem nebo nevhodnou definicí typu lodi, či závodu, tak bohužel…jsem jen obyčejná kopačka a ne námořník).

Na závod jsme vyrazili už v pátek, jeli jsme z Brna v osazení korábu KIA (KlidnéInteligentníAuto):

• Kačenka: kapitán a kuchařka no.1
• Emtý: navigátor, prudič a zevl
• Bára: první plavčík, majitelka cestovky Brdok a skvělá kuchařka
• Milan: druhý plavčík a velice čistotný voják.

Cesta ubíhala v poho, vyrazili jsme na noc, takže silnice a dálnice byly skoro prázdné. Do Tacenu jsme dorazili kolem 2am a ihned se ubytovali na parkovišti pod širým nebem. Po nutném pročistění dutiny ústní mentolovou zelenou vodou jsme spokojeně ulehli s očekáváním na sobotní závod.
Probuzení bylo velice příjemné, Slovinci totiž rádi pracují už od sedmi hodin (budiž jim to ku prospěchu) a tak nás probudil projíždějící malinkatý bagříček, který ale podle hluku nebyl tak malinkatý. Nás to ale víceméně neodradilo a polehávali jsme dál. Za chvíli nás přišel pozdravit gráczský borec Karabáč a ljublanský velice sympatický chlapec (no.111), to už nás ze spacáku vyhnalo i vedro a tak jsme šli obhlédnout kanál. Tam probíhaly přípravy v plném proudu, (který ale tekl velice, velice pomalu), na vše vypadalo, že by závody mohly začít kolem 11am, pak kolem 12am a nakonec v 1pm… prostě no stress.
Závodníků se nakonec na celé dva dny sešlo celkem 19, z toho 3 ženy (vlastně asi 5), což udělalo fanclubu Kačenky (Bára, Milan, Emtý) velikou radost, protože to zaručovalo otevření kategorie i pro ženy.
Závody začaly (zřejmě standardně) kvalifikací mužů, kde se jasně projevili jako favoriti no. 111, no. 120 a pak Vladyka (tak toho číslo fakt nemám). Ženy startovaly před čtvrfinálem a nutno říci, že Káča i přes nepovedenou sestavu (teda podle vlastních slov) vyhrála s přehledem. Její soupeřky byly sice odvážné, ale ve válci se jim nedařilo. Fanclub z toho měl samozřejmě velikou radost a po krátké poradě se rozhodl fandit i borcům až do konce závodu (místo slibovaného oběda) Samozřejmě vyhrál Vladyka (as Sedrik?) a pak no. 111 (hodně sympatický) a nakonec no. 120 (údajně velice shy, ale Zajíc s Bjéťou ví své a já s Milanem tuplem).

Po rodeu byla kratičká pauza, v které se začal pomalu připravovat Big Air. Na ten jsem se těšil velice, páč mi přišlo dosti odvážné sednout na plošinu z trubek a nahnout se skoro na 90, vesele sjet a v letu předvést trik a hlavně dopadnout bez úhony na hladinu.
Už v tréninkových skocích bylo vidět, že je na co se těšit. V hlavním závodu pak po kvalifikaci předvedl nejlepší trik opět no. 120, který sjel pozadu plošinu a pak vystřihl salto vpřed, které dotočil a skončil na hladině. Kačenka byla v dvoučlenném finále opět lepší. Mně se ale líbil osobně nejvíc skok Karabáče, který se rozjel a v letu strhnul špricnu, dopadl a nenabral ani kapičku.

kajak demo from tilen rebolj on Vimeo.

Po finále se všichni rozešli k večeřím a ke sprchám, aby se mohli později opět sejít u místního výčepu. Tam zdejší rodinka rozdávala výborné grilované klobásky a párečky. A aby nebylo sucho v krku, tak přidala i Laško pivo. Kolem půlnoci se začali rozlévat ovocné drinky (údajně z manga a z ananasu) a borůvkový vitacit, který ale některým vysloveně nesedl. K poslechu hrál DJ a pařilo se od mazurky, přes polku až k pěstnímu souboji mezi Rockym (Milan) a Apollem (Emtý). Prostě se to klasicky povidlo až do rána…

Nedělní probuzení bylo jako sobotní (jako makat i v neděli??? Ne, to mi fakt nepřijde ku prospěchu) a to jsme se raději posunuli do místního campu (menší loučka za loděnicí asi 50 metrů od našeho prvního campu na parkingu), nám zvuk projíždějících tatrovek nešel přeslechnout ani tam. Po výborné snídani jsme zjistili, že cross začne jako sobotní závod… takže prostě někdy. Čekání jsme vyplnili opalováním a koupáním v dosti ledové řece, popřípadě dospáváním noci.

Závod byl parádní. Jízd se účastnili většinou všichni borci, co byli v sobotu i ve válci, jen se k nim přidali i místní kajakáři, na kterých bylo vidět, že s rychlostí si rozumí mnohem více.
Trasa začínala na začátku kanálu a po prvním jumpu ze stavidla pokračoval obětím dvou bójí, které byly umístěny asi v 1/3 a ve 2/3 trasy. Závod končil dotykem o poslední bójku, která byla umístěna pod výčepem.
Pro náš fanclub to byla opět příležitost si pořádně zfandit (páč ostatní roodies ani huligens nedorazili, byli jsme jasně nejlepší!) Kačenka prošla do finále z druhého místa, kdy ji porazila místní kajakárka. Ve finále jsme doufali, že ji porážku vrátí, ale v nejnevhodnějším okamžiku ji soupeřka chytře o bójky přisedla záď kajaku a tak jsme brali druhé místo.
V mužské kategorii byli jízdy neskutečně vyrovnané a u bójek bylo vidět nespočetně soubojů o lepší nájezdové stopy. Celý závod ale opět vyhrál místní kajakář (číslo nepamatuji).

Po finále se všichni sešli pod výčepem a předávali se ceny. Celkový vítěz byl Vladyka (kámo fakt si tvoje jméno voubec nepamatuji), který si odnesl i loď. Mezi ženami dopadla nejlíp naše Kačča, která brala zlato, stříbro a čestné uznání za jump. Poté se všichni spokojeně rozešli do svých domovů.
My jsme slavnostně pogratulovali Kače a šli večeřet…
Pokračování článku, kdy se procházíme po jeskyních a zdoláváme nástrahy Tučnáků a řeky Soče najdete na webu na-hory.cz.

Poznámka pod čarou, která bude provedena po recenzi Kačenky:
Obsazení:
No. 111 – Andraž Karpič
No. 120 – Andrej Bjuklič
Vladyka – Daniel Herzig
Místo závodu – Tacen, Lublaň

Sepsal ve vlaku do Děčína Emtý.
foto Bára, další fotky můžeta najít na Facebooku, nebo na kajak.at