Musím říct, že jsem se nemusela dlouho přemlouvat, abych se vydala s částí naší výpravy (Zdenda a Honza, Čony, Nina a Vacina ) na sever – jednak proto, že léto nerada a doufala jsem, že mikina a šusťačka je to to pravé, a taky že mám prázdniny. Měli jsme před sebou něco přes dva a půl tisíce kilometrů jízdy na místo určení, což byla turistická lokalita Trollforsan u města Moskosel na řece Pile.

O cestě se rozepisovat nebudu, poznali jsme spoustu čůracích zákoutí a benzínek různých kvalit. Čím severněji – tím hrůzněji. Když se silnice měnila v silničku, ta potom v prašnou kamenitou cestu, po které jsme jeli desítky kilometrů, blížili jsme se k cíli. Místo k táboření bylo kouzelné v dálce vodopády, příroda – prý jako v Kanadě (mechy, lišejníky, mechová jezírka, bažinky…), šííírokánská řeka, na které nebylo poznat, kam teče. Tedy po vašem – flet. Z toho jsme byli vykulení nejvíc. Protože osádka druhého auta (Jirka a Lukáš Červinkovi, Jirka Langer a Čechy) byla na místě o fous dřív, dostalo se nám „zasvěcení“. Playspot, na kterém se pojede závod, je asi kilometr po proudu – dá se tam prý dostat na lodi. Mračna komárů, která neustále útočila, znesnadňovala komunikaci, protože mezi plácáním se ozývaly takové výrazy, které by snad ani papír neunesl. No a do třetice – šílené vedro. I já – milovník zimy a chladna – jsem oblékla kraťasy!! Po rozkoukání naskákali všichni do lodí a jeli zkusit, kde že se bude závodit. Přijeli nadšení. Krásná vlna, které se nemohli nabažit. Protože byl „polární den“ a tedy se nesetmělo, jezdilo se až do nadrána.
Ve středu se kemp zaplnil. Přijela spousta lokálních pádlerů – tedy Norové, Finové
a Švédi, Slovany reprezentovali Poláci, Slováci a my a pak byla zastoupena Británie
a Německo. Snad jsem na nikoho nezapomněla.
Prvním závodem byl čtvrteční kayakcross. Jel se nad vodopády, které bylo vidět z kempu. Na místo určení se šlo nějaký kilometr proti proudu a podotýkám, že někteří si své lodě (creecovky) vynášeli na hřbetě. Od nás se závodu zúčastnila jen Hana, která si loď vypůjčila. Protože jsem zpovzdálí sledovala už kdejaký závod, fascinovalo mě, že přesto, že zde neexistovalo svolávací zařízení, závod začal na minutu přesně. A to i v pátek, kdy se jely hlídky. V jedenáct, kdy měl začít, vyrazila ta první na trať.
Sobota byla freestylová. A ledová. Teplota padla na 10 stupňů, což místní nerozházelo. Vypadali, že jsou zvyklí. Hned měli po ruce péřové bundy, pohory, kulichy i rukavice. Vzhledem k menšímu počtu závodníků ( 31 K1M, 12 K1W, 2 K1JW, 6 K1JM a 1C1 ) se rozhodlo, že se všechno odjede v jeden den. Začal tedy maratón. Lodě se závodníky vyrážely z kempu a my viděli jen malé tečky v dálce, jak se štosují k playspotu. Díky Jirkovi Č., který to vymyslel, jsme se přece jen ke spotu dostali. Museli jsme jet asi 30km, abychom přejeli na druhý břeh. Pak jsme šli nějaký kiláček mechem, lesem, bažinami, brodili několik ramen řeky a byli tam. K mému překvapení tam bylo ozvučení a závod šlapal. Komentátor mísil „sobštinu“ – jak trefně poznamenal Lukáš, s angličtinou, vyslovoval pro nás nevyslovitelná jména a co se mi líbilo, byla tam paní, co neustále přepisovala tabuli, na které pro nás diváky aktualizovala výsledky. Stále jsme věděli – po každé rozjížďce, kdo patří mezi TOP 10. Bezpečně poznám spina a blunta a taky beck blunta a nespletu mc nastyho, ale ostatní figury, kdy závodník nějak padne do vlny a něco tam zavrtí, jsou pro mě mouční červi … ale prý to byly figury jako helix, pistol flip, pan-am, a tak.
Kvalifikaci žen vyhrála Nina a chlapy zajel Čony s šíleným náskokem. Měl 960 bodů! Za ním byl jeden místní a na třetím místě vám asi známý Johny Best. Jenda byl 4. V první desítce – až na Čonyho – byly minimální bodové rozdíly a slibovalo to napínavý boj. Vzhledem k zimě a nabitému programu měl závod rychlý spád. Stejně se ale závodilo skoro do jedenácti ( teda 23hod.). Jenda se do finále nakonec probojoval z pátého místa.
A výsledky? Nina v ženách skončila 2. Mezi Čonym na 1. a Honzou na 5. místě byli borci se jmény, která neumím napsat. Vacina svedla nelehký boj s britskou juniorkou a vyšla vítězně. Jirka naopak vyhrál juniory s přehledem. Lukáš jako jediný zástupce C1 způsobil trochu zmatek. Kam ho zařadit? K juniorům? Nakonec jej vyhlásili samostatně – ale stejně na něj, jako na jednorukého, koukali nedůvěřivě. Takže asi je k čemu gratulovat, ne? Tedy velká gratulace!!

Dana