V úterý byl svátek. To byla příležitost udělat si podzimní romantický výlet na vypuštěný Orlík.

V 9.00 jsme se sešli v hojném počtu na Káčku. Slunce svítilo, jinovatka pomalu tála, všichni jsme se těšili, co uvidíme na obnaženém dně přehrady.

Navázali jsme lodě ti prozíravější měli půjčené mořské kajaky - a vyrazili jsme směr jih.

Vltava zpočátku trochu tekla, dokonce se před námi po hodince pádlování objevil starý jez. Velká krása! Sjeli jsme si jeho peřej.

Chvilku pod jezem proud Vltavy definitivně ustal. Začali jsme se soustředit na pádlování, abychom ten volej už měli za sebou. Podél toku se velice pomalu vlekly ukazatele kilometrů myslím tak 1km za půl hoďky. Vypadalo to na plavbu delší, než jsme čekali. Někdo zmínil dokonce 18 km.

Též jsme mohli sledovat odhalené břehy kameny, pařezy, bahno& rybáře, chaty, modříny se zlatými jehličkami, slunce zapadající za les&romantika.

Miláček mě šikanoval, že špatně pádluju a že už tam nikdy nedojedem, tak jsem křičela, že to nevadí a ať mě laskavě nerozčiluje. Peťulka Sluníčko se zase rozhodla, že dá koupačku, a tak se zvrhla a vykrysila. Davídek přivázal svůj singl k Šimiho deblovce a dělal motorového háčka. Rybíz vylezl ze svého Delírka a odmítal se do něj zasunout zpátky i přes hrozbu blížícího se soumraku. Když jsem konečně chytila tempo, objevil se na břehu doktor Magor a ukončil naše putování.

Museli jsme se vydrápat z lodi a jít do brutálního kopce. Poprvé v životě jsem se těšila, jak ten kopec vyběhnu! Moje dřevěné nohy se vysloveně těšily na kapku proudící krve.

U auta jsme zjistili, že hned tak neodjedeme! Ztratili jsme totiž klíče! Naštěstí jsme se dostali dovnitř a mohli se převlíknout do civilu.

Kamarádi nás zavezli do nejbližší hospody, a tam jsme zahájili čekání na Olina s náhradníma klíčema. Naši posádku opustil Kadleček, přidal se naopak Kosatka s vidinou večírku. Dali jsme večířku, Kosatka nám neustále objednával šáňo a servírka se nechtěla nechat na nic pozvat. Nakonec přece jen zvolila becherovku. Kosatka ji za nás ostatní dopil a mohli jsme vyrazit k domovu. Olin předal klíčky a zmizel.

Cestou domů jsme zabloudili v pastech za Pískem. Tam někde ztratil Šimi svého mobila, když jsme šli čůrat. Tento objev učinil však až za Čimelicema. Vrátili jsme se zpátky, jestli tam někde neleží. Neležel. Někdo už ho sebral. A zase zpátky ku Praze. Jen pochytat Kosatku a uspat ho, aby neovlivňoval řidiče a nás ostatní unavené členy.

Hurá, jsme v loděnici, je lehce po 22.hodině jsme brutálně vyvýletovaní a saunu už rozhodně nestíháme. Jen pro pořádek uvádím posádku našeho tranzitu: já, miláček, slunďové, manželé luxovi, rybíz, kadleček, šimi.

PS: Co ztratil Kosatka na Hradčanské? Klíče od HGéčka? Peníze? Doklady? Nic?