Nedávno skončené mistrovství světa v rodeu na divoké vodě v rakouském Grazu bylo pro mně osobně velikým svátkem a vyvrcholením letošní sezóny. Ze strany pořadatelů byl tento závod dobře organizován a proložen zajímavými doplňkovými programy. Navíc celý náš tým o počtu 11 závodníků měl dobré zázemí v pronajatém bytě asi 5 minut chůze od místa závodu.

Playspot - válec, ve kterém závod probíhal se nachází v samotném centru města pod Hlavním mostem . Byl úplně odlišný od toho, který jsme znali z loňského roku z preworlds. Byl užší, z obou stran zavřený a velmi silný. Při prvních tréninkových jízdách jsme s ním měli všichni problémy, kdy každý z členů týmu si zažil těžké chvilky při nedostatku kyslíku a polykání vody. Postupně jsme si na něj zvykli a přestali z něj mít zbytečný respekt.

Průběh závodu byl podobný jako loni na preworlds, akorát v naší kategorii C 1 nás bylo o 8 více, tedy celkem 35 a kromě loňských medailistů, včetně našeho Štěpána Fiedlera, tam byli navíc špičkoví jezdci jako Barry Kenon - USA a Brock Flowers - Austrálie. Nejdůležitější fází závodu byla kvalifikace, která rozhodovala velice rychle o případném úspěchu a neúspěchu a celkovém pořadí. Při pohledu na startovní listinu jsem si nedělal iluze o tom, že bych mohl postoupit do první desítky a tím do semifinále. Do závodu jsem nastupoval v klidu s tím, že se pokusím předvést figury, které mi v tréninku šly docela dobře, to znamená pravý clean snad i superclean cartwheel, split a nakonec když se podaří i levý cart. Startoval jsem ve třetím balíku jako první a tato pozice mi vyhovovala. Nahoře nad startem jsme se vzájemně hecovali s Edou Doskočilem a němcem Stefanem Patchem. Po vjezdu do levého vracáku jsem nemohl přehlédnout vlající českou vlajku a povzbuzující členy našeho týmu, což mi vlilo další energii do žil. Dostal jsem se do příjemného tranzu . Po nájezdu jsem začal vytáčet pravé carty, některé z nich s pádlem nad hlavou, po té výplach, rychlý návrat a zase jen pravé carty. Druhá jízda byla velmi podobná s tím, že cartwhelů bylo míň, ale dal jsem do variety jednoho doleva. Nepočítal jsem s tím, že bych s těmito jízdami mohl postoupit do semifinále. Po té, co naše skupina odjela všechny jízdy mi Zajíc oznámil, že jsem průběžně sedmý, ale to ještě v poslední skupině jelo 8 závodníků, z toho 2 kanaďani, 2 angličani, američan a španěl, kteří v tréninku zajížděli pěkné jízdy. Odhadl jsem svůj výsledek tak na 11. až 12. místo a šel jsem z playspotu pryč směrem po proudu, kde jsem strávil příjemnou půlhodinku při rozhovoru na lavičce se soupeřem Stefanem Patchem a kajakářem Simonem ze Švýcarska. Když jsem se vrátil k playspotu, celkové výsledky ještě nikdo neznal, ale všiml jsem si, že u počítače sedí sám velký malý E.J. a ten kouknul do seznamu, kde jsem se našel na celkovém sedmém místě. Bylo to pro mně velké překvapení.

Při semifinálových jízdách v pátek bylo ještě trochu více vody než v pondělí při kvalifikaci a válec nebyl tolik zavřený, což předpokládalo, že figury půjdou dobře. Startoval jsem 4. v první skupině, všiml jsem si ,že španěl a angličan pokazili, jen pří jízdě japonce pořád stříkala voda z válce a ozýval se hlasitý potlesk. Po nájezdu jsem opět vytáčel pravé carty, výplach, rychlý návrat - potom snad splitwheel, pravé carty, výplach - pomalejší návrat a nakonec jsem zkusil matrix, ale ten se mi nepodařilo na zádi dotočit, takže z toho nebylo nic. Druhou jízdu jsem hned po nájezdu pokazil a už jsem se nestačil rychle vrátit. Přesto celkové sedmé místo je pro mně velikým osobním úspěchem.

Ovšem největším úspěchem našeho týmu je první místo Kačenky Migdauové v katergorii K1 juniorky, kdy famózním způsobem převálcovala všechny soupeřky, včetně výborných američanek, jak v kvalifikaci, tak i ve finálových jízdách. Také sedmé místo Lenky Kučerové v kategorii K1 ženy je výborným výsledkem. Je zřejmé, že po loňských a letošních medailových úspěších a celkovém projevu našeho týmu, se postupně tlačíme mezi malou velmoc v tomto mladém a atraktivním sportu. Jen tak dále.