Letošní mistrovství Slovenska se opět konalo na kanále v Čunově. Proč tam jet? Je to daleko, větší startovný a nemožnost se ani podívat do Bratislavy. No nakonec se i z Prahy vydal autobus vodáků. Já jsem v něm byl, takže vím. Cesta ubíhala pomalu, ale čím jsme byli blíž Bratislavě, tak nám míň ta dálka vadila. V autobuse se opět děly věci nevídané i očekávané. Cestou proběhla propagace pražského závodu v Troji, takže nám nyní jezdí plakáty i na mezinárodních kamionech. Po menším zabloudění se nám daří dojet v půl třetí ráno na místo určení. Následuje zběsilé stavění stanů a obhlídka, jestli máme ještě funkční kamarády, kteří dorazili o pár hodin dříve. No, bohužel, nemáme. Tak se většina osazenstva autobusu odebírá na kutě.

Sobotní den nám začal oblíbeným fun slalomem a nebyla nouze o veselou podívanou. Samozřejmě oblíbeným místem se opět stalo prohazování pádla nad Niagarou, kdy i ti nejlepší kajakáři patřící mezi světovou špičku plavali. Po tomto humorném závodě následovalo to, kvůli čemu většina lidí přijela, a to závody ve freestylu. Rozběhl se dlouhý kolotoč kvalifikací. Bohužel místy vázl možná trochu horší organizací, ale co, každý někdy začíná a učí se. Nakonec bylo i veselo, když se k mikrofonu přimotal Vlado Capko, protože jeho neuvěřitelné hlášky odzbrojily kdekoho. Kde se to v tom chlapci bere, nikdo nepochopil. Na závěr dne se vystřihlo semifinále mužů a šlo se na večírek. Bylo to hodně velké, spousta veselí, tancování až do brzkých ranních hodin.

Samozřejmě toto se podepsalo na ranním kajakkrosu v neděli. Ale výkony byly k vidění kvalitní. Zvláště vypečená trať připravená bratry Slováky nachystala nejednu horkou chvilku závodníkům. Obzvláště protivodná branka v kolovadle zvaném Srdiečko. Bylo zde vidět několik rozplaveb a brutální eskymování. Potlučené hlavy, obličeje, ruce. Nejhustěji zde zaplavala Eva Fillová, kdy všichni jenom s němým úžasem sledovali, jak propadala po šutrech do mělké vody. Kajak Cross nakonec vyhrál Viky Legát. A v holkách Kačenka.
Po tomto závodě už nás čekalo to nejlepší, a to finále všech kategorii.

Tady se pojďme přesunout rovnou do toho nejlepšího, což finále mužům. Pro mne to byl osobně největší zážitek z celého víkendu po komentování s Vladem Capkem. Pustila se konečně super muzika, navodila se pohodová letní atmosféra, sluníčko peklo. A čekalo se, co přijde. A taky to přišlo. Kluci jeli, co mohli. Tomo do válce najížděl v rytmu hudby a jel svým typickým stylem hyperaktivního blázna.:-) Honzík sršel neodolatelnými úsměvy. A Čony, ten si získal každého. Najel do válce a začal to tam sázet jedno za druhým: obě tricky woo, phoenyx monkey a mcnasty – taky na obě. Dav koukal, šílel, držel mu palce a užíval si tohoto rodeového koncertu. Když Čony dozávodil, bylo vidět, že je šťastnej a spadnul z něj kámen odpovědnosti z očekávaného vítězství. Myslím, že nebyl nikdo, kdo by mu to nepřál. I soupeři viděli, kdo je králem, a měli radost z toho, co se ve válci dělo. Pak vypukla Čonyho exhibice bez pádla a dal zase všechny tricky. A další finalisté se přidali. Diváci neodcházeli a koukali. Po této kráse už zbylo jen vyhlášení a tombola.
Nastalo loučení a dlouhý přesun domů.
Tak proč jet do Čunova? Já myslim, že si každej našel důvod, pro kterej to stálo za to tam jet. A vy, co jste to letos nestihli, tak za rok na shledanou!!!