Ve druhé polovině ledna (2007) spolu se slovenskou partičkou, ve složení: Já (Jirka Langer), bratři Andrássové a později i jejich tatík Pavel Andrássy a Peter Smolinský, vyrážíme na expedici ,,Bílý Nil“ do jedné z nejkrásnější země Afriky a tou je Uganda.V této době tam taky odcestovala druhá skupinka slováků se kterýma jsme často pádlovali a to ve složení:Peter Csonka, Nina Halasová a Vlado Capko.

Uganda hraničí s Keňou na východě, s Demokratickou republikou Kongo na západě, se Rwandou na jihozápadě a s Tanzanií na jihu. Součástí Ugandy je i nezanedbatelná část Viktoriina jezera. Země má rozlohu 236 040 km^2 a žije tu 25 milionů lidí (z toho 3 miliony trpý chorobou Aids).Po osamostatnění Ugandy se zde Angličtina stala úředním jazykem se kterou se téměř všude domluvíte.Druhým úředním jazykem Ugandy je svahilština, která je hodně využívá především v obchodě.

Našim hlavním cílem bylo splutí přibližně 50km dlouhý úsek od přehrady (na Viktoriině jezeru).

Odlet jsme si naplánovali z letiště ve Vídni (22.ledna), kde letadlo letí nejprve do Bruselu, poté s mezipřistáním v Keňi a cílová stanice je letiště Entebbe už v Ugandě.Celkem jsme v letadle strávili přes 10 hodin.Víza jsme si vyřídili až na letišti v Ugandě, za razítko co se nedalo ani přečíst, chtěli hned 30 dolarů.Tomo nám zařídil odvoz z letiště až do našeho prvního campu ,,Hairy Lemon“, kde naše expedice začala.

Po dobu asi jednoho týdne jsme pádlovali na peřejích kousek od campu, kde se tvořila jedna z nejlepších vln na Nilu.Místní jí pojmenovali ,,Nile Special“ nejspíše podle národního piva téhož jména.Dozvěděli jsme se, že až po camp Hairy Lemon je řeka rozdělena na dva úseky – „Day 1“ a „Day 2“

První část (Day 1) tvoří několik peřejí, které začínají hned pod přehradou a končí na místě, kde se řeka dělí na tři nejtěžší ramena – Kalagala falls, Hypoxia a Itanda.Peřeje nejsou dlouhé, ale zato velice obtížné a některými rameny i nesjízdné.Po každém úseku peřejí následuje dlouhý flatwater s překrásnou faunou i flórou.

Druhý část (Day 2) začíná na konci Day 1 a končí právě v campu Hairy Lemon.Zde naleznete peřeje se stejnou strukturou ramen, ale nižší obtížnosti.

Celá řeka vám tak nabídne peřeje od stupnice ww3 až po nesjízdné ww6, stupnice není standartní protože se jedná o Big water.

Poté co jsme měli dostatečně splutý druhý úsek, přesunuli jsme se do campu ,,Eden Rock“ pod přehradou u velkého města Jin-Ja.Odtud jsme postupně sjížděli první část řeky.Pokaždé když jsme šli na vodu, objednali jsme si místní taxikáře motorkáře, kteří si říkali ,,Boda Boda“ aby nás potom co jsme dojeli vyvezli nazpět do campu i s lodí a pádlem.

Když jsme už byli dost nalokaní vody z řeky, udělali jsme si i s druhou skupinou výlet do přírodní rezervace u Albertova jezera.Spatřit jste mohli např. slony, žirafy, lvi, gazely a to na krátkou a ,,prý“ bezpečnou vzdálenost.Nádherný pohled byl také na Albertovo jezero z Murchinsonských vodopádů, kde do sedmi metrové skalní soutěsky padá ve výšce cca. 40m většina řeky.Ještě se nenašel žádný šťastlivec co by zdolal tu nádheru.Pokud by se vám to přeci jen podařilo, dole by jste se museli ještě vypořádat se stovkami hrochů a krokodýlů.

Po celou dobu pobytu jsme měli velice pestrý jídelníček a to převážně moučné placky nebo ovoce.Párkrát jsme okusili i místní Pizzu, ale většina lidí si potom poseděla dlouho na toaletě.

Během 31 dnů co jsme v Ugandě strávili jsme si domů odnesli nejen zkušenosti v pádlování a spoustu dárků pro známé, ale také jsme zjistili že člověk může být šťastný i s holým černým zadkem uprostřed jungle někde mezi banánama a opicema.