Malebné švýcarské město Thun se stalo ve dnech 19. a 20. srpna 2006 dějištěm významné freestylové akce. Konal se zde ( po Augsburku – D a Sopotnici – CZ ) třetí závod Evropského poháru.
Už v pátek se sjelo na vyhrazené parkoviště nedaleko playspotu, který je pod historickým mostem, velké množství závodníků, mezi kterými se neztratila početná skupina „našich“ – Čechů i bratrů Slováků.

Prvním zklamáním pádlerů bylo to, že se za startovné „nefasovala“ trička, ale jakési podivné botičky roztodivných barev, které byly z umělé hmoty. Zanedlouho se ale „krokouše“ ( CROCS) staly hitem, získaly si ohromnou popularitu a ten, kdo je neměl, nebyl zkrátka IN.
Druhým zklamáním byla závodní vlna. Všichni pamětníci a ostřílení borci, kteří zde nebyli poprvé, pěli ódy na zdejší spot. To, co organizátoři připravili, bylo velkým zklamáním. Kuloárem se nesly zvěsti, že ten jediný člověk, který uměl vlnu systémem stavidel nastavit, zemřel. Ach jo. Nicméně bylo možné v pátečním tréninku, který trval do nočních hodin, zhlédnout nefalšované bitky o vlnu a pro nás diváky to představovalo docela akční podívanou. Ten, kdo spot vybojoval, byl pulsující a stále se měnící vodou buď vypláchnut hned, nebo po více či méně smělém pokusu o spin nebo blunt.
Sobota začala kvalifikací K1J. Naši 3J ( Jakub, Jirka, Jan) byli připraveni zaútočit na přední pozice a za mohutného povzbuzování se všichni probojovali do semifinále. I tím prošli úspěšně a při jednoduchých počtech bylo už teď jasné, že v zítřejším finále bude minimálně jeden český junior na „bedně“. V holčičkách měla svůj den Nina a Eva ze Slovenska a naše Petra. Chvílemi to vypadalo, že bude i v K1Ž semifinále, a tak svitla naděje i Marušce, že si ještě zazávodí odpoledne. Po organizačních zmatcích ale padlo rozhodnutí, že z kvalifikace bude rovnou finále. V C1 se probojoval do finále Řezník. V K1M byla konkurence největší. Pěknou jízdou do semifinále postoupil Zajíc, Kopečkovi se podařil excelentní loop, že všem soupeřům spadla brada, a ze Slováků to byl Peter a Palo A. V odpoledním semifinále už se žádnému z našich nepodařilo zabojovat tak, abychom se na ně mohli těšit i v neděli ráno.
Večer se spustil ukrutný liják a tak se plánovaná kvalifikace surfařů, která měla proběhnout ve večerních hodinách, přesunula na ráno. Nic však nebránilo tomu, aby vypukl večírek. Byl avizovaný do zařízení s názvem CAFFÉ LATÉ, ale k večírkům českého a slovenského kalibru to mělo hodně daleko, a tak si naši borci a borkyně více méně neorganizovanou akci zorganizovali tak, že byli všichni spokojeni, a ráno si vzájemně vyprávěli, jaký že to bylo…
V neděli se všichni probudili do ubrečeného rána. Opět trochu organizačních zmatků – proti původnímu plánu nestartovali jako první junioři, ale K1W. Alespoň stihli přijít na břeh všichni, co chtěli našim klukům zafandit. První smolnou jízdou vypadl Čuro, po něm Honza. Bylo jasné, že pomyslnou medaili odnese Jirka. Odvážnou jízdou, ve které „dal“ MC nasty, vybojoval druhou příčku. V K1Ž dávaly holčičky mnoho „rozstřelů“, chvílemi nebylo jasné, kdo s kým a proč, ale nakonec se podařilo Nině udolat i úřadující mistryni světa Juttu a hned za ní se umístila Petra. Řezník si také dojel pro třetí místo. Mužská kategorie zůstala bohužel bez našich zástupců.
Vyhlášení výsledků bylo takové zmatené – za probíhajícího závodů surfařů. Ředitel EP neměl ani mikrofon a větší váhu dával vyhlášení místnímu švýcarskému závodu, než Evropskému poháru. Trochu jsme byli zklamáni, že celkové výsledky EP opominuli organizátoři úplně. A my v Čechách si dávali loni tak záležet, abychom na nic nezapomněli…. Ale snad se někdy někde objeví, protože při hrubých počtech bychom na pomyslné bedně měli mít – my Češi – nejen juniory, ale i zástupkyni K1Ž a taky C1.
Ale stejně umíme my bratři Slované udělat na břehu největší humbuk, zmobilizovat se k povzbuzení našich borců a držet pohromadě. A na to – kromě výborných výsledků-můžeme být právem hrdi.