Ve středu začíná Bouky plašit, že prej o víkendu bude spousty vody. Jsem skeptik. Ale jak se blíží víkend začínám něco větřit. V pátek večer necháváme rozhodnutí na ráno. Původní šumavský plán bere za své při pohledu na 2-3 SPA. Rozhodnutí padá na odpolední Krkonoše. Stavy jsou více než luxusní a Jizera s Kamenicí se zastavují až na 2. SPA. Bohužel vodočty jsou od té doby mrtvé. Celý nažhavený čekám doma až mě Bouky vyzvedne. Ten ale postupně odsouvá odjezd, až mi ve 2 zavolá, že už to nemá cenu. Naštvaně jdu dělat něco jiného a lituju, že jsem přišel o neskutečnou podívanou a případné vodácké zážitky. V neděli kontrolujeme již funkční vodočty. Sucho, sucho, sucho. Teda v řekách. Ze shora padá voda v různém skupenství a do toho fouká Ema. Většina lidí ruší plánované akce a zůstává doma. Nicméně Bouky si nakonec najde cestu ke mně a jsme asi jediní co po 8 opouští Prahu s loděma na střeše. V 10 máme domluven sraz na Mýtě s Mirečkem. Těm se, ale po vydařené sobotě nechce. S vypětím všech sil jim vysvětlujeme, že by bylo dobré dorazit na sraz . Na Mýtě zkonstatuji že, horní Jizera je skoro suchá zbytek nezajímavý. Zbytek výpravy asi desetkrát změní rozhodnutí. Přesto nakonec na zimních kolech dokloužeme na Jizerku. Ostatní se nějak nemaj k akci a tak se uchyluji k zákeřné taktice a jdu sundavat lodě. Výsledek je přesně opačný. "Zavaž to jedem jinam." Vyjedem na kopec a následuje další zoufalí pokus se stejným výsledkem. Po dvou hodinách se dohrabeme na Kamenici, aby jsme další dvě hodiny čekali až svezou auta.
Když se konečně vrátí, mumlají něco o nějaký strouze. Nu což hůř už být nemůže, tak jedem. Ve Zlatý Olešnici, se k velkému překvapení domorodců sápe 8 úchylů na potůček co jim tu protéká pod okny. Ignoruju hlášku, že o dvacet metrů dál je lávka, která se nedá podjet. Dala. A jen předznamenala co bude následovat. Potůček s poetickým názvem Zlatník krásně pádil po stráni mezi stromy. Občas navštívil na přilehlé louky, ale teď už byl zpět. Pomalu se rozšiřoval až se tu mohli otočit i ostatní a nejen já :o) Začal jsem vzpomínat na Vavřinečák. Charakter velmi podobný jen stromová náročnost poskočila z I-II na IV až nesjízdný. A že tady těch stromečků bylo. Od půlky jsem začal počítat přenášení a skončil na čísle 8. Na každý přenášení připadly 2-3 strom-kombinace zdolané nejrůznějším způsobem. Už od začátku jsme se přirozeně rozdělili na 2X2X2 skupiny. Neodolal jsem a rozhodl se všechno najíždět. Na záda mi dýchal Venca Jizvina a za nim Mireček s Kopejdou. O krušné chvíle tu nebyla nouze. Každej jsme si vybrali minimálně jednu. Některé podjezdy byli o prsa somálské ženy a parkování v "hromadě roští" (sifonu) u prostřed potoka také nic moc. Asi po necelé hodině jízdy se objevuje silnice, která vede přes Zlatník a přední jedna z težších stomových kombinací s náročností tak V+. No nic, tohle se nepřenáší. Podjíždím stromeček abych se na dalším metru vyhnul dalším dvěma. A zvědavě čekám, jak si s tím poradí kolegové. Venca sice dal první, ale neomylně poslal svoji loď do dvou následujících. Sleduju jeho plácání, vypadá to, že zvedne rukama a pohoda. Jenže on se držel pádla, tak dlouho až prasklo. Míra s Kopejdou to dávaj čistě. Pokračujem se zlomeným pádlem dál. Potok pozvolna vplul do soutěsky, kde nás čeká druhá pauza. Je tu zbytek nějaké chatrče se studnu či co to bylo. Kolegové jsou o přenášení výš. Abych zahnal nudu, jdu prohlídnout následující kaskádu či jak to nazvat. Vstupní skůček má málo vody a hlavně ani s motorovou pilou by jste se k němu nedostali. Za ním následuje asi 200 m stromo-kamenové šestky. Postupně si prohlédnu celou kaskádu. A světe div se, najdu teoretickou cestu. Venca mezitím vykouzlil křováckou variantu pádla Galasport, se kterou zdolá rozbouřené vody kamenice. A spolu s ostatními se dali do přenášení. Pokud to ještě nevíte, tak hrozně nerad lezu z lodi. Takže hned za vstupním skokem nasedám za doprovodu Kopejdova nevěřícího komentáře (jestli to jako myslím vážně). Nejsem si jistej vstupním oknem. Přeci jen to ti bobři asi nestavěli na moji velikost. Ale kupodivu se protáhnu. Na zbytek už je "jednoduchej". Jen nezapomenout cestu to by skončilo špatně. Dolu se nakonec propletu rychleji než kluci na břehu. Abychom si společně vychutnali posledních 50m mokrých kamenu s konočili kousek nad Prádelnou.
Kamenice nás bouřlivě přivítala ve svém náručí. Na celé řece nebyl k vidění ani jeden šutr. Společně se vrháme mezi (na Kamenici) nezvykle velké vlny a válce. Prohlížení se nekoná ani symbolické a ten strom, který přejíždím uprostřed řeky mi po zkušenostech ze Zlatníku na morále nepřidá. Mam pocit, že ta loď nejede. Pod Navarovem je další stromeček. Který většina chaldnokrevně podeskymuje jen Bouky přemýšlí tak dlouho až ho podjede se suchou hlavou. Před tobogánem ani nestavím. Za odměnu si prolopuju spodní válec. A už je tu jez kterej srabácky ke své škodě přenesu. A to je konec této uchylné plavby.
No voda to byla naprosto ujetá. Zlatník jednou za život stačí. Určitě si na něm zlepšíte svoje dovednosti v překonávání stromečků. A pokud jste z Pluta, můžete zkusit i závěrečnou kombinaci stromečku a mokrých šutrů. Po vyčištění by to byl velmi pěkný úsek jen nevím kde by se na něm vzala voda. Já mam jasno. Až příště bude mít Kamenice 1.SPA tak jdu rozhodně na ni. A pokud se najde nějakej další magor dal bych jí celou od shora až na soutok :-D
P.S.: Bouky za to nemůže on je jen pracující ;o)