Sluníčko, příjmné podunjaské klima, osvěžující voda a spousta atrakcí i pro ty (nebo snad zejména?), kteří s vodou nemají jinak nic moc společného. Zhruba tak by se dal shrnout festival divoké vody v Čunovu, který se konal 3. a 4. Srpna. Jeho myšlenkou je přilákat raftery, surfaře, kajakáře a další širkou skupinu lidí a nabídnout jim poměrně slušnou škálu možností, jak ztrávit letní víkend. 

Česká výprava nebyla zase tak moc velká, čítala dohromady jedno auto, tedy 5 osob a byla složena takto: Ondra Křivánek, Červajz, Kačka J. Z pracovních důvodů dorazili později autobusem Vilda se Štěpánkou. Z Bratislavy to sice do Čunova není úplně za bukem, naštěstí se Červajz nabídl se svým vozem k dispozici a tak se stalo, že v Pátek ve 22:15 byla skupina kompletní a mohla se začít aklimatizovat někde uprostřed noční Bratislavy. Průvodce nám dělal Čony s Ninou a tak jsme poznali dva příjmné podniky, kde si dát v pekelně teplý, ale přesto vysvobozující večer pivo nebo kofolu. 

Budíček byl na vyprahlé louce u Dunaje dost nekompromisní. Zhruba okolo sedmi hodin nula nula začínal den úprkem pod nejbližší stín. Následovalo potykání si s pár mravencema a přípravy snídaně podle idividuálních výživových plánů a pozorování rozjezdu festivalu. Měli jsme to asi tak třicet metrů k půjčovně vodních skůtrů, což se ukázalo jako hodně oblíbená atrakce, protože kolem nás neustále proudily hloučky lidí a dole u vody se pak vytvořila fronta, která zmizela až večer. Skůtry toho za víkend moc nenaodpočívaly. 

Teď by možná stálo za to prozradit, jak vlastně fungoval festival po fiskální stránce. Platby za jednotlivé položky, ať už to byla jízda na skůtru, raftu a nebo to bylo pívo v některém z barů, neprobíhala penězmi, ale daný návštěvník nejdřív směnil v infopointu eura za žetony při kurzu 1e:1ž a k platbě pak používal právě žetony. Tento manévr se vyplatil nejen finančně, ale hlavně manipulačně, protože všichni víme, jaká je to otročina, hledat drobáky v měně, kterou neznáme. Mimochodem skůtr stál tři žetony, Radler a pívo jeden žeton a rafting jsme nakonec vynechali.

Abychom se probrali z drobné letargie, navlíkli jsme se do osvěžujících, totálně rozpálenejch hradů (pozn.všichni jsme měli bundošpricky s dlouhým rukávem, prostě ideální na ježdění v téměř 40°C), posbírali svoje freestylový speciály (značka Vajda jednoznačně dominovala), a vyrazili k vratnému kanálu, kde jsme nasedli. Na tomto místě by se zase slušelo říct, že si Lukáš pořídil GoPro, který mu zanedlouho upadlo do vody a zmizelo na dně v celkem solidní, patnácticentimetrové vrstvě bahna. GoPro nakonec Lukáš našel, ale mám pocit, že k tomu nejvíc přispěl moment, kdy jsem se konečně vysoukal z lodi a skočil mu do vody na pomoc. 

Nic už ale nebránilo tomu, abychom v nejkratším možném časovém úseku otestovali místní playspot. Na tomhle místě by se zase hodilo říct, že Červajz tady rozšvihal špičku lodě, neboli jak on říká: “Suprově jsem si zapádloval ty vole”. Z toho můžete usoudit, že místní válec nepatří k nejhlubším, ale jinak, myslím, nijak neurazí.

V Sobotu se konal závod v kayakcrossu. Toho se z nás účastnil jako jediný Zíbí. Dlouho dopředu deklaroval, že se mu moc nechce, a stejně jako my (ačkoliv jsme mu to nepřály) čekal, že pro něj závod skončí po první rozjížďce. Pořadí nakonec dopadlo nad očekávání: 

1.místo-Peter Scherfel aka Šnorchl

2.místo-nějakej slalomář

3.místo-Ondra Křivánek aka Zíbí

4.místo-nějakej slalomář

Ondra měl pochopitelnou radost, kterou ještě živil fakt, že za ním zůstalo asi 15  dalších slalomářů/sjezdařů.Večer to taky náležitě oslavil.

Freestylový závod byl naplánovaný na Neděli, což se taky dodrželo, a hnedka po snídani (v jedenáct hodin nula nula) se už začínal plnit vracák u playspotu nejen loděma, ale taky závodníkama. Vzhledem k povaze závodu a počtu zúčastněných (12 lidí), se jelo podle maličko jiného systému, než na který jsme zvyklí. Jelo se  způsobem “všichni do kopy”. Rozjížďka se jela systémem session. Prvních pět muselo ve finále předvést dané triky v daném pořadí kdy nejslabší vypadává a takhle až do doby, kdy jeden vzešel jako vítěz.Z České výpravy se do finále se probojovali Červajz s Ondrou, Vilda obsadil sedmou pozici, kterou uválčil o deset bodů (spin to win) před Thomasem Zachem. 

 Pořadí ve finále vypadalo následovně:

1. Martin Koll

2.Lukáš Červinka

3.Marcel Bloder

4.Ondra Křivánek

5.Evina Lasko Fillova

Po předání cen (150 euro price money, karton Red Bullu, a pár slušivejch věcí na vodu), už zbývalo jen  jít se vykoupat, naposledy si užít playspot, zabalit a vyrazit na dlouhatánskou cestu domů.

Akce jako taková je rozhodně kvalitní způsob využití prázdninového víkendu a má za následek, že se budu příště do Čunova zase těšit. Takže ani vy nemusíte příště váhat, klidně sedněte do auta, pusťte si něco, co vám cestu aspoň zpříjmení, když už nezkrátí, a vyražte. Rozhodně to stojí za to.