Loni v červenci byla uskutečněna výprava, která měla namířeno na svatou a zároveň druhou největší řeku Indie.Cílem této expedice na asijský kontinent bylo premiérové zdolání pramenů řeky Gangy a jejích dalších zdrojových přítoků na kajacích . S klidným svědomím můžeme zdolání těchto toků nazvat prvosjezdy, což znamená pro nezasvěcené, že tyto úseky řek nebo řeky samotné žádný vodák před naší výpravou nepokořil.
foto: Kvíka
Pokud budeme uvažovat nad důvodem, proč tak divoké, nespoutané, krásné a pro evropana neobvyklé řeky, zatím nikdo nezdolal, může být nejen jejich obtížnost, sjízdnost pouze v období monzunů (právě červenec), nedostupnost,ale taky chybějící zázemí a to v podobě případné lékařské podpory a následné péče, ale neobvyklost tohoto sportu této destinaci.
Nebo, a to je myslím hlavní důvod, že vzhledem k tomu, že pramen řeky gangy, což je ústí
ledovce Gaumuk (kravská hlava) je jedno z nejznámějších a pro obyvatele Indie nábožensky nejdůležitějších míst, kde nabírají každoročně tisíce poutníků vodu právě z pramene a koupají se ,aby smyli své hříchy na celý rok a tudíž bez případného posvěcení nás a našich lodí za účelem zdolání pramene nebudou ochotni přijmout a to vzhledem k počtu těchto poutníků v době, kdy právě probíhá tento náboženský festival nemusí mít dobrého konce.
Naopak vodácký sport má v nedalekém Nepálu obrovské zázemí a je komerčně velmi rozvinut ať už rafting či kajaking kde se na řece Bhote Koshi konná každoročně festival a další různé závody včetně extrémního sjezdu.

Odlet
Dne 29.června výprava 12.lidí složená ze 7 kajakářů (Fík,Ondra,Hruzďa,Kopeček,Žandul,Kodl,Fantomas) jednoho kanoisty(Filous), kameramana(Pítrs), fotografky(Qíka), zdravotnice (Jana) a překladatelky(Šárka) nastupuje do letadla . Pokud se vrátím o dva dny zpět vzpomínám si na moment kdy mám hlavu strčenou v lodi a ,,šroubuju sezení do své lodi. Je 3 hodiny ráno na spánek nezbyl čas a já následující dopoledne sedím v lodi na slalomovém kanále v Praze Tróji testuji výsledek mé noční šichty a nadávám jako špaček a podivuji se sám nad sebou kolik že to mám sprostých slov ve svém slovníku.Je 27.června a následující den odbavujeme lodě .Žhavím telefonní linku a volám o pomoc mluvim s kamarádem
má slova znějí ,, na tuhle vokurku nesednu to je ze mě vokurkovej salát a dojednávám s ním loď ,kterou jsem mu na jaře prodal.a jsem s ní srostlý. ,,Záchrana! - pučí děkuji bohu a domlouvám vyzvednutí se slibem ,,rok ti budu čistit boty a v duchu se modlim aby měl akorát sandále &
Je den před odjezdem třetí noc vlastně nespím nemít diář nevím co je za den nemluvě o roce jestli před Kristem nebo po něm.
Nejsou to pouze mé pocity. Jsem si jist že podobnými procházejí všichni členové expedice
vzhledem k rozděleným úkolům. Stres, spěch, nervozita, napětí a nejistota a podrážděnost to je to co lze vyčíst z každé naší tváře.
Je neděle den odletu a my právě obsazujeme sedadla v letadle mířícího do Zurichu kde přesedáme na letadlo do Delhi. Jsme jako malé děti jedoucí na pionýrský tábor.Napětí jsme nechali na letišti společně s rodiči a milenkami. Konečně. Nabiti dobrou náladou, očekáváním, strachem, radostí ,entusiasmem a euforií letíme vstříc exotickým zážitkům.

Dehli
Vstupem na letiště v Delhi po opuštění letadla nás praští horko přes naše zvědavé nosy.
Spánek na letišti, a davy čumilů skrze prosklené stěny nas ze začátku nepopsatelně znervózňují. Máme rozdělané karimatky dávám pozor abych se nedotýkal čímkoli země mám pocit, že je to tu vše nechutně špinavé. A mohl bych lehko přijít k nějaké chorobě.
A to netuším že při návratu budu mít pocit, že je to nejčistší místo v Indii.
Ráno opouštíme prostory letiště kde teplota je 35° horko? Omyl ! klimatizace jede naplno venku nám další ránu dá teplota okolo 45° vzduch který se ani nehne a všude přítomný
zatuchlý smrad. Všude se povalují lidé, davy před východem, a my mezi nimi rozhrnujíce je loděmi a mraky našich zavazadel. Nakládáme vše na korbu nákladního auta, tak malého,
že si sedíme na té korbě na hlavách a nebo raději stojíme protože promítající obrazy okolo jsou pro nás jako katastrofický scénář šíleného snu. Bída, špína, obrovský provoz a nepřetržité troubení a celý den za který jsme na korbě náklaďáku urazili pouhých 180 km.

Haridwar
Po stráveném dni na korbě nákladního auta první ubytování, první hotel, první místní strava,
první noc kde na postel si dávám karimatku abych si ,,neumazal spacák a to netuším že je to nejluxusnější ubytování které nás potká. Následující den obstarání potřebného co nebylo možné přivést: nádobí, vařič a obstarávání busu který s námi bude následujících 25 dnů.
Ve středu 2.7. v autobuse do kterého při prvním pohledu jsem měl dojem že se nás do něho nevejde ani půlka opouštíme Haridwar a míříme do Himalájí..

Uttarkashi
Po ubytování v místním hotelu při večeři plánujeme první jízdu na řece- rozpádlování.
Zvolili jsme spodní úsek jelikož ho nepovažujeme za extrémně těžký.Potkáváme místního
Novináře který dělá s Qíkou naší fotografkou rozhovor do místních novin. Ani nevím jestli o nás ten článek v Indii v tisku vyšel protože internetové stránky novin v kterých ten článek měl vyjít nějak nefungují.V ten samý večer se k nám hlásí místní vodák Guid neboli průvodce a taky kajakář. Domlouváme se na příští den. Sraz u mostu v 9.00 jsem zvědav jakou loď vlastní. Je 9 jsme pod mostem a nikde známky jiného kajakáře , jen mi sami . Tak vyrážíme na náš první úsek na lodích v Indii. Hned je nám jasné že ač všichni máme zkušenosti
s ježděním na divoké vodě tzv. autobusový efekt se přesto projevil jelikož když jsme řeku
sledovali ze silnice skoro na nás působila dojmem že se budem nejenom nudit ale že to bude nekonečná otrava.Opak byl pravdou Hned při prvním nájezdu do proudu loď jako by někdo nakopnul obřím mokrým chodidlem a tzv vlnka pod mostem od kterého jsme startovali
při přiblížení nabyla gigantických rozměrů.. Na našich řekách zvyklí průtoku od 5 do 20 m3 za sekundu letos například při mistrovství světa v raftingu na čertových proudech co je na úseku vltavy pod lipenskou přehradou pouštěli 25m3/s a to je o 7 víc než obvykle
a kdo viděl ví že to je opravdu zdivočelá jízda..
Tak na úseku Uttarkashi Debri odhadujeme průtok tak 100m3/s
A říkáme fakt je to mraky vody avšak údaj místního průvodce co s námi měl jet zmíněný úsek nás vyvádí z míry je to dokonce něco mezi 250 a 300m3/s. Tento průvodce provozuje rafting na úseku pod přehradou Tehri . Naše pouť bude končit právě v této přehradě. V tuto dobu se
Rafting neprovozuje vzhledem k průtoku více než 10ti násobně vyšším než po zbytek roku. Také se dovídáme že tento úsek v tuto dobu nikdo nejel . Hurá první úsek a jsme první na světě (hm omyl - pouze v tuto dobu)
Mám z toho husí kůži i na zadku&.Ale to nemění nic na faktu že hned na tomto prvním úseku
Jsem si moc pěkně zaplaval& Mám mnoho zážitků např. už vím jaké pocity má kosmonaut když sedí v té výcvikové kouli a teď chudáka nechají rotovat všemi směry tou šílenou rychlostí. Při tomto průtoku jsem si připadal stejně s tím rozdílem že on má okolo sebe kyslík já jen vodu, tmu, písek, zimu & Sbalen do klubíčka ruce pevně u těla jelikož pokus plavat zapříčinil to že mi odstředivá síla málem vykloubila obě ramena. Musím přiznat že to trvalo jen 2-3 minuty ale byli to asi nejdelší minuty v mém životě.