Ale zpátky k wildwasser. Nejdřív budu chvilku rozumovat. Co se vybavení týče, vlastně skorem nic jinačího než na rodeo nepotřebujete. Teda až na pár výjimek. Já vím, že je teď módní vykřikovat, že se na rodeovce dá sjet všechno, ale ona to není tak úplně pravda, no a někdy se trošku i vyplatí se o tu svou bezpečnost maličko postarat. Takže to chce pořádnou vestu, která nese víc než vyšumělý rodeovestičky, a taky helmu, která nejni jen na parádu, ale taky něco vydrží. No a v neposlední řadě bych doporučil creekboat - to je loďka, která toho umí sjet spoustu sama a když se jí do toho nebudete moc motat se svejma rodeovejma ručičkama, tak to zvládne i s váma. No a co že je na tom sjíždění tak bezvadnýho, že stojí za to na pár dní opustit kanál nebo oblíbenej playspot?

Tak v první řadě je to parta. Jasně, že u rodea se to taky hemží bezvadnejma freestyleistama, ale atmosféra skupči jedoucí divokou řeku je přeci jen o dost jiná. Tam už totiž o něco jde a každej je na tom druhým svým způsobem krapánek závislej. Kamarádství pak dostává i trošku vyšší dimenze když vás někdo vytáhne těsně před tím, než byste naplavali do sifonu skoro jako Florenc, nebo vám vytáhne materiál za několik desítek tisíc těžce vydřenejch korun. Ale pozor! Tady stojí za to upozornit, že vodáci jsou přeci jen trochu jiní lidé než obyčejný suchozemský krysy, takže když plavete nebo je vám jinak ouvej, musíte být připravení nejen na nástrahy řeky, ale i na zlomyslné žertíky svých kamarádů. Chudák Macák tak například musel přenést přes srdce nejen potupnou krysu na Jori, ale plavaje v pulsujícím vracáku "o holáč" a nasupeně pořvávaje "tak kurva hodí mi někdo tu chytačku?!" i ondrovy posměšné pokřiky "dej si ještě kolečko". Poté, co Maci širokými tempy obeplul celý vracák, se Ondra opravdu měl k činu, mohutně se napřáh´ - a chytačka mu vyklouzla a rozbalila se ke kotníkům. Maci tou dobou navíc zděšeně zjistil, že "je to tu podemletý!" (jak nám neopomněl ihned sdělit), a raději už na ničí pomoc nečekal a zachránil se sám. Jindy zase Haf musel nejprve počkat, až si ho vzpříčeného ve skoku vyfotí Vašík a to pokud možno z co nejlepšího úhlu, a teprve poté ho směl Pája, kterého Vašík málem srazil Hafovi na hlavu objektivem, milostivě uvolnit a to tak šikovně, že mu při tom sebral pádlo. Ale když jde do tuhého, budete rádi, že tam jsou.

pozn. red.: Vašík tvrdí, že to bylo jinak a jako důkaz předkládá tyto fotografie. Na fotce č. 2 je Pája jasně připraven k zásahu, takže Vašík s focením záchranné akci nebránil. Smutnou pravdou bohužel zůstává, že Pavel nakonec Hafovi to pádlo opravdu vykroutil.

Někdy vám ten adrenalinek ještě znásobí borci jedoucí obtížnější spot před vámi. Tak třeba letos jsme přijeli k fotogennímu vodopádu (dnes tzv. Macifall) a řešili kudy. Volba padla na "asi ideální stopu" uprostřed, načež si tam Pája málem zlomil záda a Dan kousek vedle taky, když k tomu přidal ještě efektní kotrmelec. Maci, coby třetí jezdec, se s námi nahoře rozloučil větou: "tak dáme ještě tenhle fall a finito", čímž měl na mysli, že pod vodopádem na nás čeká tranzit se suchejma věcma. Následně se rozjel, jel "ideální stopou", názorně nám ukázal jak jsme to mizerně načetli a zlomil si dva obratle. Tak si pak tak stojíme nahoře, koukáme smutně na záchrannou akci a přemýšlíme, jestli ta naše "náhradní ideální stopa" bude lepší, nebo to tady bude "finito pro všechny". A adrenalin nám k tomu šuměl v uších. Když jsem se pak nervózně šprickoval, tak mi Kosatka popřál "zlom vaz!" a napětí gradovalo. Haf pak strachy málem skočil na břeh jak se držel vlevo a ani Kosatka nebyl moc usměvavej.

Ale jindy se na vodě nasmějete až až. A protože jsme všichni škodolibí, většinou se nejvíc nasmějete kamarádům. Letos v Norsku třeba načítal obtížnější místo Ondra, protože ostatní už byli moc líní i jen vylézt z lodi a juknout na to. Ondra situaci omrknul a křičel: "Trochu to rozject!" Ještě jednou si místo očekoval a dodal: "Kosatka první!". On totiž pan Kosatka měl z nás jedinej creeka, takže se stal ideálním předjezdcem. Kosatka se sebevědomě rozjel kosmickou rychlostí, bleskem se blížil k jemu neznámému stupni. Na jeho hraně téměř zastavil a chvilku to vypadalo, že bude couvat zase zpátky k nám a lenost nelenost, přeci jen se ještě podívá co a jak. No ale šup a zmizel nám za horizontem. Ondra chvíli koukal, zamyšleně kroutil hlavou, pak se klidně otočil a suše požádal o chytačku. Lenost je ta tam, brbláme, vyskakujeme z lodí a ženeme se pro Kosiho. Ten se mezitím z bezedného vývařiště vyhrabal sám, tak jen chytáme materiál a zmíněné místo označujeme za nesjízdné. Leč Ondru trápí výčitky svědomí a že prý to teda taky zkusí, že se Kosáč na hraně zastavil a že se to má jet jináč a kdesi cosi. Sedá do Inazony a opět závratnou rychlostí se blíží ke skoku. Supi s házečkami čekají opodál, vědí, že kořist jim neuteče. A taky že ne. I Ondra díky škodolibému kohoutu na hraně téměř zastavuje a do vývařiště, ze kterého není úniku, padá jako květák. Následuje vcelku komická situace kdy všichni vědí, že bez separace na tři kusy se Ondra ven nedostane a jediný Ondra tomu ještě nechce uvěřit. Předvádí tedy několik bezvadných rodeových figur a statečně rotuje. Možná mu při těch veletočích blesklo hlavou Pájovo oblíbené motto: "nemusím bejt v každym hovně za kvedlačku", přidal ještě pár kotrmelců a následně se k potěšení všech katapultoval z lodi. Supi se dočkali a vrhli svá lana&

No a třetím negativem jsou občasné úrazy. Při zmínce o úrazech je třeba upozornit na Filousův fenomén rozbité hlavy. Je to takový paradox - bez ohledu na velikost helmy si Filous vždycky rozbije hlavu. Nikdo neví jak to dělá, ale je zcela spolehlivý. Dlouhou dobu neměl konkurenci, ale letos se pochlapil pan Macák a Filousova pozice jedničky je přeci jen otřesena.

No a to je asi tak všechno. Ještě dodávám, že tohle je opravdu jen taková letmá připomínka toho, co jste dělali před rodeem tremens. Tak mě teď nekamenujte, že to přece všechno znáte, víte, děláte. Jsem rád, že se vám paměť vrátila, protože Rodeisti Che!