Když jsem se s Zajícem asi před půl rokem domlouval, že bychom teda jako trochu chtěli s ním na ten senza závod, jestli by to teda šlo, ani jsem nevěřil, že to klapne. Zajíc se dlouho neozýval a tak jsem myslel, že to padlo a že má jiné parťáky. Ale poté co se Zajda podruhé narodil, při sjezdu Huka fálů za povodně, si srovnal hodnotový žebříček a správně usoudil, že Kosatkova nabídka se prostě neodmítá (obzvláště když jede i Maruška - světově proslulá svojí krásou a inteligencí).

A tak asi před měsícem zvoní telefon: „Nazdar tak jak s váma na ten Extrém Race?“ blekotám cosi jako že teda určitěmožnáasijo, ale ještě se musím zeptat Marušky a kalendáře. V práci nenápadně měním volno z víkendu na týden, ale doma mám těžší práci. „No ale to už musíme jet, když jsme to slíbili!“ argumentuju. „Jak by se na nás Zajíc pak díval?!“ „Tak to si se Zajdou vyřiď sama!“ No nakonec, díky mé diplomacii a pěknému svezení na Mumlavě, se podařilo vše kladně vyřídit a tak za týden volám: „ Ahoj Zajíci, hele moch bys nás nabrat v úterý na Loferu? To je skoro po cestě:o) Tak platí v úterý večer tam!

Po příjemném prodlouženém víkendu na vodě se necháváme vyložit v Kempu a loučíme se s kámoši. Pevně doufáme, že pro nás Zajda opravdu dorazí. Původně jsme plánovali se druhý den sklouznout na Loferu znova, ale díky mega slejváku jsme rádi, že nám voda nesebrala chatku. Večer opravdu doráží Zajíc ještě s nějakým pádlistou z Jemenu. Tak rychle balíme navazujeme a hurá k Sesii! Sedám za volant a po pár hodinkách a jedné „chlopňovce“ dorážíme do Kempu u ústí Sermensy. Válíme se ve stanu až do dvanácti. Pak pro nás drama teprve začalo, něco se s funěním a chrochtáním začalo dobývat do našeho stanu, naštěstí moje brokovnice nebyla nabytá a tak se Bjéťovi nic nestalo. Když už jsme se probudili tak hurá na vodu potrénovat před závodem. První závody se mají jet na Egue, jedeme na nasedání a je to docela do kopce, u pár míst se ujišťuji Zajíce jestli to je v pohodě, prej to se jede tak a tak…hmmmm. Tak to jsem zvědavej, ještě že mám sebou panapr. Nahoře se dělíme na dvě party. Chrti, Míra a týpek z Jemenu a Sláboje grůpy se ujímá Zajda a prováží nás. Chrti už jsou fuč a tak jedeme my, Zajíc, Maruška, Kača, Bjéťa a Já.

Začátek jsme si prohlídli, ale průjezdy, alespoň moje, tomu neodpovídají, no jde to i horší stopou. Egua sype dolů jak vzteklá, Zajíc dává před hranami detailní návody k průjezdu, které okamžitě zapomínám, ale většinou stačí jet s vodou. Jeden vracák nestíhám a mažu si to dál dolů. Když míjím Zajdu, který se najednou přestal usmívat jen zařvu: „S vodou?!“ dostávám jasnou instruktáž: „Ne! Anebo jo!!“ Tak paráda:o( Naštěstí to bylo jo. Skoky, následují peřeje, okýnka, šutry, ale naštěstí žádná nebezpečná záludnost. Skok uprostřed mi zvednul sebevědomí protože jsem ho naboofoval fakt epesně (byl totiž auto boofovací a většina lidí z něj dávala freewheely). To bylo dobře protože následující místo pod mostem jsem projel tím největším bordelem. A to už přichází finále, skok přes šutr šikmo na skálu, esíčko s válcem a finální šupna. Jednoduše řečeno na padesáti metrech klesnete asi o dvacet. No sjeli jsme to, hurá. Jenže pak je ještě třešnička na dortu - Zkumavka. Když jsem vyděl jak to všichni dávaj na pohodu se suchou šprickou, říkám si paráda no problemo a svým optimismem nakazím i Kaču s Maruškou, které to taky dají. Ještě jim radím jak to maj jet příště líp. Ale to už je řada na mě, zašprickuju se a hurá na hranu, ta se láme a letím po skále dolů, připravuju záběr, ještě chvilku… jéje ..a tma. V bublinkách pod vodou si říkám, že tady se fakt bude blbě plavat, když se šteluju na eskymáka tak počítám, Bjéťa vyloví na házečce mě, Zajda čapne loď, Kača pádlo a Maruška Croco botky. Paráda mám to skvěle ošéfovaný. Ale zvedám napoprvé a kupodivu i odjíždím, jupí. Hned jedeme nahoru na ještě jednu jízdu (to už mají chrti třetí). No jestli myslíte, že jsem si Zkumavku na závěr opravil, tak neopravil, sice jsem neeskymoval, ale válec jsem nakouřil ještě víc než poprvé.
Přesouváme se do Kempu a odpočíváme, v noci pak ještě doráží Mistr Mléčné dráhy a přilehlých Galaxií s Tomášem a jeho máti.

V pátek nás čeká „Team Race“ – závod sjezdu na čas tříčlenných hlídek a pak „Individual Race“ to samé, ale každý sám. I když holky původně neplánovali závodit v teamech tak se nakonec hecli a udělali s Lily mezinárodní tým.( A měli čas který by nebyl poslední ani v chlapech!) My jsme pak udělali dvě družstva A. Zajda, Pádler z Jemenu a Mireček a B. Mistr, Já a Tomáš M. Po rozlosování startoval náš tým dříve. No bylo to hustý, v půlce jsme předjeli B-team Švýcarska když se jeden z nich chytnul v Bjéťolapce, jenže těsně před cílem nás dohnali a předehnali. Nalepili jsme se jim na prdel a když jsem nejslabšímu jedinci pomohl do válce, trochu ho převálcoval, tak neustál kyslíkovou dietu a šel ven. Takže stejně skončili za náma. Což bylo prestižní místo kam se probojovali pouze oni a maďaři:o)

Galerie Equa - Team Race

Holky dojeli v pohodě takže paráda. Pak mi řekli že teď bude Individual Race, to samé, ale každém sám za sebe. Začali mě obestírat mrákoty. Půlka jezdců se rozestavila na krizovější místa a jelo se. Naštěstí jsem byl v té půlce co jistila první a tak jsem mohl trochu vydechnout.Při závodě samotném jsem zjistil, že pár míst jsem zapomněl, respektive pár jsem si pamatoval.. Ze začátku jsem měl problém jak zrychlit, v půlce jak pořádně zabrat a ke konci jak udržet pádlo, taky jsem ho dvakrát pustil. No nebyl to na mě hezký pohled, tak snad to bylo aspoň k zasmání. Zajda a ostatní jeli tak rychle, že jsem je skoro ani nestačil vyfotit.

Holky měli Indi. Race kratší a Kača to napálila opravdu pěkně, taky skončila po prvním dnu na prvním místě, Maruška jela víc na jistotu, ale taky dobrý.

No když jsme skončili tak už jsme toho měli opravdu dost a to nás ještě čekal večírek:o)

V sobotu se přesouváme na Sorbu zde bude Extrém slalom a Sprint. Trochu trénujeme na klíčovém místě. Já méně protože nemůžu najít ToiToiky a svahy jsou zde velmi strmé, takže si to stihnu jen tak tak jednou sjet a trať je zavřená. Když vidíme kam dávají pořadatelé dotykové body tak nám do smíchu není. Mám to tak senza vymyšlené, že při nasedání dávám břehuláka a ještě trapně míjím jedničku já idiot! Navíc když jsem všechny ostatní body dal, ne sice v žádném excelentním čase ale dal! Jednička se ukázala jako úskalí i pro borce z Jemenu který zde taky pohořel. Holky jeli pěkně, spousta jiných zahraničních borkyň zvučných jmen dělali větší chyby. Pak se pořadatelé rozhodli že Sprint (Jednotlivci na čas) se pojede na Grondě – přítoku Sorby. Bohužel se ale všechno musí vynést pěšky až od cíle na Sorbě. Když jsem po hodině šerpování vynesl loď sobě i Marušce slyším nějaké italské kecy z repráků a od někoho se dozvídám, že to zase můžu snést dolů. Vzhledem k tomu že Gronda byla za tohoto stavu trochu prasárnička,což předvedli i Maďaři při cvičné jízdě, dávám loď zase na rameno a vzhůru dolů. Start Sprintu stíhám splavenej jen tak tak, ještě se ptám Bjéti kudy že se jede a už mě odpočítavaj, jupí…no dojel jsem celej. Jak jeli ostatní nevím protože točit hlava a mžitky před očima se mi přestali dělat až za dvě hodiny.

Galerie Sorba Extrem slalom
Galerie trénink sprintu na Grondě
Galerie Sorba - Sprint

Na večerním rautu ze kterého by měla radost i paní doktorka ze „Jste to co jíte“ jsem se dozvěděl, že prej aby to bylo více zajímavé tak zejtra kajak cross už pojede jen nejlepších 32. Ano modří již vědí, já byl 38 Šlaka!Tomáš, Já i Jemen máme gejmouvr. Tak číšníku víno sem…

V neděli už se jel jen Kajak Cross. Z naší výpravy startovaly Zajda, Mistr a Mireček a jako na potvoru v jedné rozjížďce. S nimi jel i nějaký Američan, který si s nimi nerozuměl nejen řečí. Už od startu se pořád plet Mirečkovi do cesty a ten mu musel neustále svým Špuntem ukazovat jeho místo, ale byl asi velmi nedovtipný a Míra měl spoustu práce než Amík pochopil že jeho místo je až vzadu. Bohužel z rozjížďky postupují jen dva a tak do dalších bojů postupovali jen Zajda s Mistrem. V dalších bojích to Zajíc opět šoupnul start-cíl, ale Mistrovi nepřála Síla a nepostoupil. Pak jeli Holky, zde byla znát malá zkušenost s KajakX a tak to malinko prokaučovali neb se nechtěli moc masit navzájem a tak je zmasili ostatní a ani v posledním vracáku nebyla Maruška na svém místě.(kecy že jsem kaučoval Deb jsou liché!)

To už ale odstartovalo čtvrtfinále chlapů, Zajda postupuje! Finále je tu, běžím doprostřed peřeje abych povzbuzoval do druhé půlky. Čekám a hypnotizuju hranu prvního vodopádu, čekám modrou loď jako první. Start první jede červená,zelená, oranžová…a modrá poslední…sakra! Ale nevadí Zajda má dobrou stopu, jenže teď už jedou opravdu ti nejlepší z nejlepších, další stupeň,Zajda bojuje, ale nejde to. Poslední hrana, Zajda riskuje a volí cestu středem, ale stejně je stále čtvrtý. Mizí mi z dohledu, rychle běžím na skálu a na strmý kraj abych zjistil jak to dopadlo. Odstrkuju kočárek (bohužel nezabržděný jak jsem zjistil podle hlasitého šplouchnutí dole v peřeji) Řvu: „Kolikátéj!?!“ Zajda se směje a ukazuje dva prsty, ten holomek to dokázal!

Galerie Sorba - Kajak Cross

Nedělní oběd se ukázal jako dojídání zbytků ze včerejška takže nějaké přejídání rozhodně nehrozilo, alespoň jsme si odvezli zarážky na dveře v podobě koláčků. A už je tu vyhlášení výtězů. Zajda celkově 4. a 2 v KajakX.

No a v celkovém pořadí nejvíce zazářila Kača ukořistila 2! Místo! Tak jsme si zatleskali. Zabalili a do aut a hurá domů… I LOVE DRIVING - 12hod ;-)

Doprovodné galerie:

• Equa - Team Race
• Sorba - Extrem slalom
• trénink sprintu - Gronda
• Sorba - Sprint
• Sorba - Kajak Cross

Odkazy:
Oficiální výsledky a článek od Arnd na playaku.
Tomášova "mezinárodní" galerie na H2Omaniaks.