Co se Vám vybaví, když se řekne Sopotnice?
Světový unikát?
Motorový playspot se spotřebou nafty větší než tank?
Výborná koupačka v blízkosti Divoké Orlice v úžasném prostředí orlického podhůří?
Super večírky ve společnosti stejně smýšlících lidí?
update: 10.07. přidán článek od Grázla

Přesně tak, tohle všechno a ještě něco víc mohl Sopáč nabídnout všem, kteří se přijeli zúčastnit historicky prvních (v Čechách), zdůrazňuji neoficiálních závodů, za použití tolik diskutovaného session systému.

Vzhledem k tomu, že mnoho partiček se potulovalo po zemích severských (případně někde úplně jinde) tak se nás během pátečního večera a sobotního dopoledne sešlo něco kolem patnácti závodících pádlerů.

Ale popořádku.
Už nevím, kdo v pátek přišel s tím, že si půjdeme ještě zajezdit, ale nápad to byl téměř geniální. Při umělém osvětlení z pár kolemstojících aut jste ještě nikdo na Sopáči nejezdil, že? Jak říká Mr.Pilka – VELKÁ LUXUSKA!

No a po nočním ježdění muselo přijít na řadu samozřejmě pivko, nějaké jiné veselé kalíšky a pravá domácí bašta, která se na nás usmívala celý víkend.
Pravda, možná, že se to s těma pivečkama trochu přepísklo a díky tomu měl začátek sobotní kvalifikace mírný skluz. Ale nevadí.
Kolem 13:00 byli všichni závodníci připraveni se porvat o postup do semifinále a davům příchozivších diváků ukázat jak, že se to vlastně jezdí.
V této části považuji za nutné zmínit a vyzdvihnout snahu kajakáře Martina, tuším místního borce, který v kajaku seděl prvně v životě a nejen, že naprosto neohroženě točil jednoho „mrchawheela“ za druhým, ale navíc se zúčastnil i soutěže na rampě. SEŠ VOSTREJ KÁMO!!!

Do kvalifikace, která se, jak jsem už zmínil, jela formou Session systému nám hrála výborná muzika pečlivě a po zralé úvaze vybírána místním Hrochem.
Jely se čtyři rozjížďky po čtyřech, a jelikož nás fakt nebylo vela tak se prostě všechny kategorie smíchaly dohromady.
No a jak to dopadlo? Do semi postupovalo 6 kajakářů a 4 singlíři (jeden až z daleké země galského kohouta).
Po skončení kvaldy následovala neřízená idyla, proložená závodem ve skocích z rampy, které neohroženě vyhrál Dr. Zí nebo taky, chcete-li Zoid. Já sice nevím, jak se říká tomu, co tam předváděl, ale prý to byly triky.

Co se připravovaného semifinále týče, tak pro páteční úspěch byl opět zařazen do nočních hodin, bohužel do již plně rozjetého večírku, takže někteří nejmenovaní singlíři (i kajakáři) měli problém se do lodi vůbec nasoukat.

Večerní jízdy, jedoucí se opět session systémem oddělily zrno od plev a tak do finále postupovali ti nejlepší: Zoid, PePe, BUBU, Červajs a Špindík.
Co se dělo potom nemá asi smysl ani rozebírat, ne? Každý z vás byl už někdy na závodech.
Nedělní ráno vypadalo stejně, jako vypadají všechny nedělní rána po sobotních večírkách.
Rozjezd byl opět trochu pomalejší, ale nakonec jsme se přece dočkali.
Finále, jedoucí se dle pravidel ICF formou tří jízd (a nejlepší se počítá) se rozjelo naplno. Pánové ukazovali, že respekt k vodě prostě nemají a vynikajicíma jízdama si pořadí rozdělili takto:

5th Zoid
4th Červajs
3rd PePe
2nd BUBU
1st Špindík (kupodivu J)

Na závěr proběhl ještě vložený závod, tzv. big air contest neboli provedení triku v co největší výšce. A vzhledem k tomu, že všichni již byli unavení, tak vítězství přenechali nějakýmu Grázlovi. ;-)

No, vážení příznivci tohoto mokrého sportu… to bude asi vše…
Teď sem patří takový ty klasický řeči typu… kdo nebyl, ten hodně prohloupil a podobně…
No jo… když ono je to ale pravda… Stačí se podívat na PePeho fotky pod článkem.

Samozřejmě by se asi slušelo poděkovat organizátorům týhle „megabrutalgudsuperakce“:
a tak teda: díky kucííí a holkýýý

foto: PePe