Po mnohých útrapách se scháněním auta, televize, videa, lodí a jiných (tekutých) nezbytností pro kvalitní průběh Somrkempu, jsem dorazil do naší loděnice.
Oproti slibované hromadné účasti jsem zde zastihl pouze Fatomas s Kvíkou.
Přišel jsem právě včas, neb měli huby zrovna u sebe a evidentně se těšili na nikým nerušenou noc. Pokročilý večer jsme ještě trochu natáhli, naspustili bazén
a odebrali se na kutě.
V sobotu dopoledne se naštestí začali slézat ostatní jezdiči a jezdičky. Den jsme strávili pohodovým ježděním, koupáním v bazénku, popíjením lahvových lehce alkoholických moků (FERNET), ježdením, přátelskými debatamy, ježdením
a najednou šup, byl tu večer. Následovalo hromadné koupání, grilování a poučná videoprojekce. Celý večer pak byl zakončen drobnou seznamovací oslavou.
Nedělní ráno nás zastihlo více či méně poznamenáno následky večírku. To jsme řešili profilaxičkou a kulturní vložkou - návšteva ZOO. Vzhledem k parnému dni zde byly k vidění krásné, vyparáděné a dravé šelmy nejen ve výbězích a klecích. Leč žádná na nás nezaůtočila - spíše se nás bály. Několika rodinkám s malými dětmi jsme s Fantomasem připravili perné chvilky, když jsme začali vysvětlovat, že ty vydry v bazénku se opravdu neperou, ale že se spíše mají rády.
Po návratu ze ZOO jsme ještě pořádně dojezdili na kanále. Mimochodem byla česká premiéra Zipa, kterého jsem převzal z tlustých rukou samotného z Kanady dorazivšího Mirka Neckáře. Nedělní mejdan přilákal nové tváře a potěšil staré.
V pondělí jsme šli prozměnu jezdit, ale třídení maratón, náročný na sílu, vytrvbalost, psychiku a játra, byl znát. Na tomto místě bych chtěl poděkova jedincům, kteří vydrželi až do konce.
Čau příšte
Již neexistuje. Chtěl jsem ho vidět a viděl jen žabinec a řasy.