Tak tak stačilo rodeo zdomácnět v našich vodách a už se najdou borci, kteří jsou schopni se prosadit i na mezinárodních závodech.

Zatím nejvýraznějšího úspěchu dosáhl Štěpán Fiedler (25), když v kategorii C1, tradiční to české doméně, zvítězil v seriálu závodu EuroCup.

Štěpáne, jak jsi se vlastně k závodění dostal?

Začínal jsem, asi jako většina mých vodáckých přátel, turisticky na deblovce. Nejdřív samozřejmě puťáky na otevřenkách, pak, ostřejší" vody jako ,Vétéjezetky" Sázava, Blanice, Hamerák. Následuje klasika: odešel mi háček, tak jsem přesedlal na singla. Poté jsem spolu s pár lidmi ze Slávie začal jezdit po evropských řekách s partou z Konstruktivy. No a pak přišlo rodeo, tak nějak samo od sebe. Jezdím ho už asi 3 roky.

Nejsi profesionální sportovec, máš svoje zaměstnání. Jak jde dohromady práce řezníka a trénink?

Trénuji 2 - 3x v pracovním týdnu a pak alespoň 1x o víkendu. Času bych potřeboval samozřejmě víc, jezdit jen v pražské Troji nestačí a do Plattlingu je daleko. Snad se podaří vychytat nové playspoty ve Veltrusech a v Českém Vrbném. A řezničina jako těžká robota příliš s rodeem dohromady nejde, tam je to technika. Někdy ani nevím, z čeho jsem utahanej víc.

Zvučná jména světového rodea jsou vesměs profíci, podporuje je kdekdo. Co ty, máš nějakého sponzora?

Sponzora v pravém slova smyslu nemám. Spolupracuji s firmou Galasport, která mi dodává pádla. Letos jsem měl k dispozici testovací loď od firmy HG - sport a od No Name šprickobundu. Kdyby se našel ještě někdo, bylo by to fajn, protože už jen cestování po Evropě stojí spoustu peněz.

Kde jsi letos všude startoval?

Byl to německý Plattling, kde jsem byl 2., MIS v Itálii, také s 2. místem. Pak francouzské Rabijoux, kde jsem se umístil 4. a nakonec Thun ve Švýcarsku, tam jsem byl 9. A samozřejmě závody tuzemské Hiko Rodeo Tour.

Jak si stojí tuzemské závody v porovnání se zahraničím?

Po jezdecké stránce musím říci, že ač místní borci udělali obrovský pokrok, venku je úroveň vyšší. Po stránce organizační jsou závody Hiko Rodeo Tour na velmi slušné úrovni. Nějaké zaváhání jsem sice zaznamenal, ale v porovnání s letošním závodem EP v Plattlingu, kde organizace zcela selhala, jsme na tom velmi dobře. Výborně zorganizované závody byly v Misu a v Rabijoux.

Můžeš ještě rozebrat jak vidíš budoucnost našich freestylerů ve světě?

Singlíře můžeme nechat stranou, ti se už chytají. Minimálně 2 kajakářky mají reálnou možnost venku zajet dobré umístění, konkurence tam není kvantitativně tak velká jako v K1 muži. To by měla být pro holky výzva, aby se do toho trochu obuly! Kajakáři to mají a budou mít těžké. Tahle kategorie je hodně našlápnutá. Myslím, že bude trvat ještě tak 3 - 4 roky, než uvidíme naše kajakáře mezi prvními deseti. Je to na těch mlaďasech, kteří teď začínají. Kdo se bude chtít vyšvihnout, bude muset brát rodeo především jako tvrdý sport se vším všudy a nejen jako jízdu pro radost.

Sezóna je u konce. Co Tě letos potěšilo a co zklamalo?

V první řadě mě samozřejmě potěšilo 1. místo v EP, které je ale zároveň částečně i zdrojem zklamání. V Thunu, kde se jel poslední závod EP, totiž téměř úplně vypustili vyhlášení celkových vítězů v EP, takže nás dekorovali jakýmsi pofiderně vypadajícím diplomem, na pozadí již rozebíraného pódia. Všichni z toho byli nějak rozpačití. Ale moc mě těší stoupající konkurence mých soupeřů doma. Eda Doskočil a David Kupka s Ríšou Hrčkem mi příští rok asi pořádně zatopí!

A příprava na příští sezonu?

No klasicky. Bazény a bazény. Já ještě přidám bike, abych nebyl tak jednostrannej, nějaké lyže. A jen co roztají zjara ledy, hup do lodi!

Poslední otázka, která zajímá především houfy fanynek z tribun v Troji: jsi svobodný, Štěpáne, máš už nějaké hodné a hezké děvče?

Ano, svobodný jsem, alespoň to mám v občance, ale už skoro 10 let jsem střežen.

Tak tos fanynky moc nepotěšil, ale my Ti to přejeme.