Pozor, článek není vůbec o vodě. Jenže zima nás stále neopouští a většina z nás se po sněhu pohybuje na nějakých prkýnkách, je jedno jestli na jednom či dvou.Tak proč si nepřečíst něco o zimním tématu a to docela zásadním, jako jsou laviny. Většina vodáků určitě miluje jízdu mimo sjezdovku v tunách prašanu. Mezi ně patřím i já, a jelikož je to potenciálně nebezpečné, tak jsem se rozhodl navštívit lavinový kemp. Jo a mimochodem, sníh je vlastně jiná voda...."

". Na stránkách freeskiing.cz jsem narazil na upoutávku Freedown Avalanche camps Jasná 2008 s touto upoutávkou: Modrá obloha, slnko a biely prašan...Ty si práve v správny čas na správnom mieste. What a dream? Stojíš hore, nad žľabom a napriek rešpektu a strachu z bielej masy je pokušenie zvané "first line" väčšie ako čokoľvek na svete. A pýtaš sa sám seba: " Je to v pohode? Stojí to zato?"

Kdo by odolal, že? Kemp sliboval teoretickou i praktickou část - rozbor sněhu, lavin, prevenci, jak se chovat, když se nám už podaří být u toho, když TO spadne. Také se měla konat backcoutry túra s ukázkou a ježděním po nejlepších freeridových spotech na Slovensku. Plni očekávání a nadšení se těšíme na to, o čem jsme zatím jen slyšeli, a to freeredingu na Chopku. Podle zkušeností s braty Slováky – vodáky se v Brně řádně vybavujeme alkoholem, předpokládáme, že slovenští bratia freerideři budou podobná zvěř jako my.
Do Jasné dorážíme už v pátek v poledne, rychle se ubytovat a hurá na lyže. Stihli jsme pár jízd do Lukové doliny v tzv. Školním žlebu, což je místy docela dost prudká záležitost, ale je hojně ježděný. Přivítala nás Jana, sympatická slečna snowboarderka, ale to jsme jí odpustilyJ, dříve se věnovala SNB na světové úrovni, nyní už je 6 let „jen“ freeriderka. Na večer nás už čekalo vyučování. Vyfasovali jsme vybavení a začalo se s přednáškou. Měl ji na starost profesionál Jan Peťo, který se touto problematikou zabývá už 28let a je členem Horské služby v Jasné. Řekli jsme si o sněhu - jaké jsou druhy, jak určovat tvrdost, o sondách sněhu, sesuvných blocích atd... Zkušeně jsme se připravili na vyučování ( kola s rumem) Poprvé jsem si dost loknul, když nám pan Učitel řekl, že se mu za těch 28 let nepodařilo nikoho zachránit. Podruhý jsem málem dopil flašku, když jsem uviděl, co dokáže udělat lavina - slečna na fotce měla pod kolenem utrženou nohu. Po přednášce jsme čekali strašnou párty, ale ta se nekonala. To asi bylo nakonec dobře, protože druhý den ráno nás čekala praktická výuka. Hold jsme to s alkoholem trochu předimenzovali. Vyzkoušeli jsme si kluzné sněhové bloky, různé sondy, řekli si o sněhu, jak který vypadá. A hlavně! Vyzkoušeli si hledání s pípákem a sondování. Řekli si, jak určit místo, kde by mohl být někdo zasypaný,
a jak hledat. Dokonce jsme napůl zakopali jednoho z instruktorů a zkoušeli ho napíchnout hůlkou, abychom poznali, jak člověk“péruje“. Odpoledne už zase bylo volné ježdění. Tentokrát jsme už jezdili z Chopku, kam se musí kousek vyšlápnout, ale Meteorologický žleb se nám za to krásně odvděčil. Večer zase přednáška, tentokrát praktické věci, což bylo hodně zajímavý. Nedělní ráno bylo ve znamení příprav na backcoutry túru. Rozdělili jsme se na dvě skupiny, jedna více SNB a druhá lyžníci. SNB parta šla na Dereše a druhá na Dumbier a poté do Velké doliny. Cestou jsme probírali praktické věci. Po hodině chůze jsme skončili na Dumbieru, nejvyšším bodě Nizkých Tatier. Poté jsme se kousek vrátili a začali nahlížet do míst, kudy to pošleme dolů. Bohužel byla mlha, tak moc nebyly výhledy, ale občas se rozfoukla a bylo parádně vidět. Na svahu jsme udělali ještě poklepovou sondu a mohlo se jet dolůůůů.... Velká dolina je opravdu velká a dá se to v ní pálit pekelně rychle a krájet obrovské oblouky. Po sjezdu až do střediska Jasná jsme vrátili vybavení a rozloučili se. Zbyl nám čas ještě si zajezdit. Ale bylo to divný, najednou jsem byl bez baťohu, pípáku, sondy a lopatky. Cítil jsem se jakoby nahatej. Celej víkend jsme si říkali, jak s tím jezdit, a nyní najednou tohle. Naštěstí vše dobře dopadlo a z předchozí túry jsme věděli, že by se nic stát nemělo.
Dobře dopadla i cesta do Prahy a já jsem zalehnul v jednu ráno do postele po super a smysluplně stráveným víkendu. Co dodat závěrem? Bylo to super, mělo to smysl, hodně jsem se dozvěděl. Všem to doporučuji, už si neumím představit ježdění bez „svaté trojice“ sonda, lopatka, pípák. Děkuju Janě a Janovi a všem, co se
o nás tak dobře starali, zorganizovali kemp, protože jestli někomu někdy zachráním život nebo někdo mně, tak na tom mají obrovský vliv oni a za to jim patří obrovský dík....

foto: Jana Šeďová, Martin Sojak