Kráska, která se jen tak nedá

Sedím v lodi ve vracáku. Kluci přede mnou už zmizeli za hranou nájezdu do peřeje s názvem Itanda. Po dlouhém prohlížení mě nyní čeká samotný sjezd. Vybral jsem si těžší cestu a to jet středem přes válec Cuban. Je potřeba ho najet na střed do dvoumetrového průjezdu, který by měl odtékat. Jinak válec je široký asi patnáct metrů a netrefit se znamená strašnou sodovku a jisté plavání. A to uprostřed peřeje přes další válce a vlny, které jsou opravdu velké. Rozjíždím se a už není cesty zpět. Doufám, že tahle kráska ke mně bude milá a dovolí mi si s ní užít.

Nájezd začíná sjezdem přes hranu čtyřmetrového skluzu, dole je dost velký válec, ale odtéká. Zjišťuji, že se slečna jen tak nedá, vše vyřeším rychlým eskymákem. Po pravé ruce míjím Pencilsharper, to je obrovský válec, který začíná šikmou roládou a pak se neuvěřitelně balí a vrací z obrovské dálky. Místní kajakář nám potvrdil to, co sami víme, že se mu rozhodně musíme vyhnout, že opravdu drží. Minu ho tak jak potřebuji, ještě je čas změnit směr doprava a jet jednoduší cestou. Jedu vlevo. Najednou přede mnou roste něco velkého. Věděl jsem, že Cuban bude velký, ale tohle jsem nečekal. Rovnám se do průjezdu a trefuji ho poměrně dobře. Ale přichází silný náraz vody a vodní stěna mě posílá nekompromisně přes hlavu. Naštěstí ale odteču a zvedám. Proběhne mi hlavou, že to nejtěžší mám za sebou a stačí už jen dojet.

Přestávám se soustředit a najednou se přede mnou objevuje další hrana. Zleva teče šikmá roláda a já vidím válec Ashtry. Naivně zkouším zabrat a vyhnout se mu. Nedaří se. Zalehávám na palubu a doufám, že ho prostřelím spodem. Na břehu už místní vědí, co bude následovat. Já zatím doufám, že ne. Voda mi okamžitě vytrhává pádlo z jedné ruky, snažím se ho ještě chytit. Pokouším se něco udělat, ale neuvěřitelně to všude vře. Dochází mi, co asi nastane. A tahám za špricku.

Najednou to se mnou začne neuvěřitelně cloumat a pohazovat jako s pírkem. Strhává mi to botičku tak rychle, že tomu ani nevěřím. Stále to se mnou cloumá, nechce mě to pustit a zašlapává mě to hlouběji a hlouběji. Všude je tma. Pomalu mi dochází dech, začínám tušit, že to bude špatný. Pokouším se dostat ještě hlouběji a doufám, že mě to konečně pustí někudy spodem. Ještě mě napadne, že když se nebudu bránit, tak by to mohlo pomoci. Už nemůžu, potřebuju dýchat a to okamžitě. Začínám cítit, že se okolo mne trochu uklidňuje voda. Snažím se plavat nahoru, jenže jsem strašně hluboko a vzduch už nemám. Do dneška nechápu, proč jsem se snažil nadechnout pod vodou a dvakrát se dost napil. Probleskla mi hlavou rodina a lidi co mám rád, ale říkám si, že ne, tohle jen tak nevzdám. A snažím se plavat nahoru, začíná se trochu rozjasňovat. A najednou vzduch. Tahle úžasná věc. Nádech, který vrací život a naději. Pár vln. A další válec jménem Another place. Vím, že musím spodem a hluboko. Napadá mě lehnout si na břicho a proplavat to šipkou dolu. Cítím, jak mi padá obrovská síla vody na záda a posílá mě až na dno, o které se mnou nekompromisně udeří. Ale plavu dál, je to dobrý, vynořuji se a jsem dole. Vidím jak ke mně jede Fík. Chytám se lodi a dojíždíme do vracáku. Zatím si vzala moje pádlo, botu a owerthruster. Tahle slečna je opravdu náročná a jen tak se nedá. Ale o to je krásnější a je to větší výzva.
Takže si dám ještě jedno dostaveníčko se slečnou Itandou …

Další článek o naší expedici najdete na hydromagazínu a časem i na czechpaddlers.cz.