Do Anglie jsem jel ze dvou důvodů: porovnat se s evropskými juniory, ale také vidět svou sestru, která odjela do Anglie v lednu. Ze začátku o cestě na první letošní závod série Eurocup uvažovalo víc lidí, ale nakonec jsme zbyli já, Ríša, jeho manželka Dana a Lenka Novotná. Původně jsem měl letět s Ríšou a Danou ve čtvrtek, ale Lenka zajistila levnější letenky už na středu, což se jevilo jako rozumné, hlavně z důvodu možnosti delšího tréninku. Po asi dvouhodinovém letu jsme prošli na letišti Heathrow kontrolou, při které mi v příručním batohu našli nůž a šroubovák, které mi ale nakonec vrátili. Asi jsem nevypadal příliš teroristicky. Hned jak jsme vyšli, ujal se nás silnější chlapík Jacko, který v Anglii trénuje juniory, a dopravil nás k playspotu.

Samotný playspot tvořila jedna čistokrevná vlna a jeden, nebo někdy dva vlnoválce. První den jsme se omezili na levé blunty a po dostatečném vyřádění se odebrali do vzdáleného kempu, kde jsme rozdělali stan, abychom ušetřili za nocleh v Bunk house, který se nakonec neplatil.

Následující den dorazila druhá část české výpravy, Ríša a Dana, které spolu s námi odvezl na playspot osvědčený řidič Jacko. Zásadním rozdílem druhého tréninkového dne bylo to, že byla puštěna troje vrata namísto dvou, a tak jsme si zajezdili i v docela slušném, silném válci, který ale trochu vyplachoval. Nicmémě jsme se ale dostatečně unavili a mohli se spokojeně najíst v oblíbeném Fast foodu Wimpy a dát si plechovku piva za jednu libru.

V pátek nás čekaly kvalifikační jízdy kategorií K1M, K1Ž (Lenka), C1 (Ríša) a OC1.

Ríša se bohužel nekvalifikoval díky častým výplachům a skončil na prvním nepostupovém, šestém místě, které je ale rozhodně úspěchem pro tuto ostravskou sekačku. Lenka si v pulzujícím válci vedla o něco líp a na čtvrté místo se protočila serií cleanspinů, cartwheelů a jednoho cleancartwheelu. V K1 jsme bohužel neměli zastoupení, ale i tak se bylo na co koukat.

K vidění bylo vidět skoro všechno, co vidět šlo, jako třeba Donkey flip, Air screw, Pan am, Air loop a sposta dalších efektních triků. Kolem čtvrté taky přišla moje sestra Bára a Lenčin kamarád Honza, kteří se zde věnují studiu (Bára) a práci (Honza). Večer jsme strávili v hospodě, kde jsme bohužel ochutnali místní pivo, ale měli tam i nějaká lepší, u kterých jsme po zbytek večera zůstali. Na sobotu byly naplánované kvalifikační jízdy juniorů, a tak jsem chtě nechtě musel vstávat v sedm, abych si ještě zajezdil. Skončil jsem osmý díky povedenému pokusu o Tricky woo v druhé jízdě. Následovala finále a semifinále K1 a K1J, kde jsem skončil desátý z deseti nejen kvůli tentokrát nepovedenému pokusu o Tricky. Lenka si ve finále žen vedla moc hezky, ale bohužel ji válec vypláchl, a proto skončila v head to head o pár bodíků pátá. V C1 opět zářil Stefan Paetsch, který vyhrál díky Air loopu na začátku každé jízdy. Kategorii mužů vyhrál mladý Holanďan Casper, který minulý rok závodil ještě za juniory a nechal za sebou takové hvězdy, jako třeba Tobiho Bersche na druhém místě. Na večer byla na programu party s místním pivem a moc dobrým jídlem, kde jsme mohli boxovat, jíst co se do nás vešlo a popíjet pivka. Poslední den jsme sledovali místní soutěž Hurley classic a pádlovali na trenažéru, což vyhrála Lenka se svou vybroušenou slalomovou technikou. Následovalo vyhlášení, které se nás netýkalo, protože už nás tou dobou odbavovali na cestu do Prahy, včetně mě a Lenky, přestože jsme měli letenky na pondělní ráno a bylo na nich napsáno, že změna data odletu není možná. Po příletu na nás čekali moji rodičové a Řezníci, kteří přivezli Ríšovi auto. Na posledních pár řádek bych rád poděkoval sponzorům, kteří mně a Lence pomohli financovat náročnou cestu : Tomáš Hrubý- PM studio Praha a Red bull, a také doporučit všem, kteří o cestě na závod uvažovali a nejeli, aby tak příští rok učinili, protože to stojí za to.