Každý to jistě dobře zná. Je zima, při pohledu z okna klesne naše nálada ještě níž, než ukazuje hladina rtuti na venkovním teploměru. Do toho ještě kupy sněhu a další, který se jako peří z roztrženého polštáře sype stále k zemi.

Autor: Honza Špindler

Jediná krásná a zásadní skutečnost, díky které jsem se ještě nezbláznil, je ta, že je pátek 3.3.2006, mám poslední hodinu a potom už nic nebrání tomu, vyrazit na akci, která sic byla plánovaná na poslední chvíli, nicméně slibovala nádherný týden plný jen a jen pádlování.

Vyrazili jsme ve skupině čtyř pádlerů+řidič: Honza Šp, Zdeněk Šp, Čony, Nina a náš kamarád a řidič Dalibor Kerber .

Cesta se už od počátku nevyvíjela zrovna nejlépe, každý si jistě pamatuje přívaly sněhu, které nás nekonečně trýznily. Ani si nedokážete představit to napětí, které s každým kilometrem, kdy jsme se přibližovali k ,,zaslíbené Galacii na jihu Španělska, houstlo. Naštěstí se od hranic s Francií začalo vyjasňovat a teploměr ukazoval stále příznivější hodnoty / už nebylo -8, ale +3, takže pořád hrůza&/

V neděli 5.3. jsme se za pomoci domorodců dostali k prvnímu playspotu / Rio Mino/. Jednalo se o vlnu vysokou cca 70 cm, poměrně klidnou, ale bohužel ne moc rychlou. Zklamaní, ale přece jenom trochu uspokojení jsme se po dnu stráveném ve vlně vydali do místní restaurace, která nás překvapila opravdu nebývalým množstvím masa, salátů, vína a jiných pochutin. Teď už plně spokojeni jsme usnuli natěšeni na další den plný pádlování.

Ráno nás probouzí sluneční paprsky, a tak nic nebrání tomu odebrat se na další místečko, které se nachází hned pod přehradou u městečka Fiera del Mino. Z mostu bylo vidět na playspot, ale bohužel, nebo spíš bohu dík, nebylo vidět, jak je velký. O to větší bylo naše překvapení při prvním nájezdu. Pohltila nás / na naše poměry obrovská /2m/, velká vlna/, která byla pěkně strmá a ohromě házela do vzduchu. Po zbytek týdne jsme zůstali na tomto místě, kde jsme, v závislosti na regulaci vody v přehradě, mohli vyzkoušet i válec, ve který se vlna k večeru proměňovala. K tomu teplo jako u nás v květnu teda na tričko, zralé pomeranče v nehlídaných zahradách a nikde nekončící pohoda&

Bohužel, jak to tak v životě bývá, co se jeví dokonalé, nemá dlouhého trvání a my se museli neochotně chystat k návratu. Hranice do naší rodné zemičky / teda až na bratia Slovaky, ktorí museli prebalit a vydat sa smerom k domovu / jsme překročili 11.3.2006.

Prostě jsme prožili nádherný týden, ze kterého si můžete prohlédnout video:http://matooo.jsmf.net/~download/galicia.avi nebo se juknout na fotky.

Honza Šp, video Čony