Právě teď, právě v tuhle dobu, 2 týdny před konáním Mistrovství světa ve Freestylu, který se koná v Thunu, vrcholí přípravy české reprezentace… Každý přípravu pojímá jinak… Nicméně...

Vrátím se k tomu slovu Reprezentace. Jsou to lidi, které freestyle baví, jsou v něm poměrně dobří a mají spoustu chuti se mu věnovat. Chtějí reprezentovat ČR, naše zájmy, naší kulturu a chtějí ukázat v zahraničí, jak se u nás jezdí, jací jsme…. A v tom bych viděla lehčí zádrhel. Reprezentace byla vybrána již v květnu, po kvalifikaci, na které se předtím všichni členi CNAWRu přítomni schůze dohodli. Tudíž nyní by se měli členi repre v klidu, opakuji V KLIDU, připravovat fyzicky, ale i (nebo možná hlavně) psychicky na co nejlepší výkony. To, že psychika patří mezi nejdůležitější vlivy na výkony v závodech je myslím všem naprosto jasné…

pár fotek z finále

Pozor Pozor milí mladí přátelé!

V sobotu večer bude na závodech v Tróji hrát k tanci i poslechu vyvoněná Krysí kapela. A když je v čele Krysí kapela tak je dobrá zábava, tanec a umělecký dojem zaručen ! Začátek produkce bude plus mínus v sedum hodin. Takže koukejte dorazit, vydatně se poveselíme.

“Víš, že to pádlo držíš jak prase kost! Spin, prosím, to je plochá otočka ve válci, tak to konečně udělej, vždyť na tom není nic těžkýho! Cos v tom válci zase vyváděla! Prostě zaberu a vyjedu, ne! A dýl než sekundu v tom válci fakt nevydržíš!?”
Tak tohle a mnoho dalších jsou řeči, které si pádlující holčičky od svých drahých poloviček či kámošů opačného pohlaví celkem často mohou vyslechnout. Nicméně, podle mého názoru, holčičky potřebují, aby jim bylo porazeno, jak a hlavně co mají dělat. Potřebují neskutečnou trpělivost od pánů pádlerů ale hlavně, potřebují být pořád chváleny a povzbuzovány, na což většina pánu učící holčičky jezdit mile rádi zapomínají…

Bylo to někdy v červnu, seděli jsme někde v McD nebo jim podobným podniků, kde se dobře kalí a diskutovali velice sofistikovaně o nadcházejících prázdninách a dovolené. Padaly nápady jako Egypt, Bangladéš či Kongo, nakonec ale vyhrálo Slovinsko. Malá zemička, která vlastně vznikla, když se jiná rozpadla. Zemička, kde se dá opalovat u moře, chodit po horách, obdivovat krasové jeskyně, ale hlavně parádně sjíždět místní řeky.

Na jedné takové se poblíž Lublani, vlastně asi na předměstí, konal na začátku července jediný závod v rodeu (zde bych podotknul, že jsem naprostý antitalent na zapamatování jmen vlastních a popisných, takže kdybych někoho urážel přehozeným písmenkem nebo nevhodnou definicí typu lodi, či závodu, tak bohužel…jsem jen obyčejná kopačka a ne námořník).