Je tady nový rok a s ním placení příspěvků. Někteří to znají jiní ne, proto stručný návod.

S velkou částí závodníků jsme se v basecampu, na fotbalovém hřišti v Loučovicích, sešli už ve čtvrtek večer, abychom v klidu stihnuli páteční vodu. Protože jsme ale věděli, že poteče až odpoledne, uvítací večírek se rozjel na plné obrátky… No, spali jsme spíš míň než víc. Dopoledne jsme věnovali převážně zewlingu a kolem poledne jsme se přesunuli na hráz, abychom byli z Váňova skoku pryč dřív, než tam stihneme někomu překážet. Voda v pátek tekla jen krátce, tak jsme dali dvě jízdy a vrátili se zpět do kempu. Večer pak proběhla registrace závodníků a pilo se a bylo veselo.

Máme tady zimu a lodě nám pomalu začínají usínat. Nastane nám čas zimních radovánek a pro někoho tvrdá zimní bazénová příprava. Jiní zase pojedou pádlovat do tepla. Aby jsme se nenudili, tak si tady dáme pár rozhovorů s různě známýma i neznámýma nebo začínajícíma jezdcem rodea nebo creeků. Ukážeme si možná pro někoho neznámé tváře, ale nezapomeneme i na ty provařený ksichty…
Začneme Matějem Sottnerem jelikož je to můj kámoš a je nejjednodušší s nim udělat první startovací rozhovor. Tak tady to je…

Přítomni: Maruška, Kosatka, Kačenka, Bjeťa, Maty, Matej, Petr Kašpar.

Kráska, která se jen tak nedá

Sedím v lodi ve vracáku. Kluci přede mnou už zmizeli za hranou nájezdu do peřeje s názvem Itanda. Po dlouhém prohlížení mě nyní čeká samotný sjezd. Vybral jsem si těžší cestu a to jet středem přes válec Cuban. Je potřeba ho najet na střed do dvoumetrového průjezdu, který by měl odtékat. Jinak válec je široký asi patnáct metrů a netrefit se znamená strašnou sodovku a jisté plavání. A to uprostřed peřeje přes další válce a vlny, které jsou opravdu velké. Rozjíždím se a už není cesty zpět. Doufám, že tahle kráska ke mně bude milá a dovolí mi si s ní užít.