Sám jsem z toho v šoku a trvalo dlouho, než jsem se odhodlal sepsat tento článek. No jak začít? Je to těžké. Tak pojďme to vzít od začátku.
Domluvil jsem se s Grázlem, že pojedeme pádlovat do Kadaně – Mekky západočeského kajakingu.

Grázl sliboval, že bude krásně a teplo. Další lákadlo bylo, že prý pojedeme Červajsnóblkárou, tak jsem neodolal. Pominu to, že bylo hnusně a zima, pršelo, válec moc nedržel. K tomu všemu si Lukáš pořídil nového psa a ten byl permanentně od bláta, smrděl a skákal po nás. Trochu těžká situace, když jedete ve třech vepředu v autě a ještě se vám pod nohami motá tohle čuně. Ale nakonec jsme měli Nelu rádi. Nějakým, mně nepochopitelným způsobem, jsme se dokopali a šli jezdit. Přidal se místní singlířský démon Pinu a asistoval Kuba Hlavina, ale jen ze břehu. Jeho fatální rýmička a kašílek mu nedovolovaly zúčastnit se marných bojů o udržení ve válci. Překvapila nás i partička CDRC, která si přijela zajezdit. Během jednoho z mnoha dlouhých a závažných filozofickým rozborů playspotu nám Kuba sděluje neuvěřitelnou věc a to, že se Pinu bude ženit a že mu ježdění asi pěkně skončí. A potutelně se směje. No nic opláčeme ho, co se dá dělat. Večer jdeme na pivko a končíme v nějakém velmi pochybném restauračním zařízením. Tam má Kuba svoji slečnu a dojde na to, že jsou spolu už dva roky a deset měsíců. Samozřejmě že proběhnou legrácky typu svatba, děti atd. Kuba zkušeně glosuje, ať jsme v klidu. Ale co se děje? Jeho slečna ho láskyplně pohladí po vlasech a řekne: „Neboj, Kubíku“. On ztichne a zkrotne, no těžko z toho usuzovat, ale nám všem to došlo....
Nyní zbývá pochodeň jen na Kodlovy, ale ten se nechal v nejmenované bulvárním plátku slyšet, že jeho cesta je creekování. No uvidíme, jak se bude situace nadále vyvíjet. Vše sledujeme!!