Loni jsme s pár lidmi byli na této, velice podařené akci a slíbili jsme si, že se tam letos podíváme znova. A tak se taky stalo.. Je sice pravda, že oproti loňsku mírně podražilo startovné (15E), ale „sáňkovat“ na kajaku nejezdíte každý den a tak jsme se jednou plácli přes kapsu.
Z naší zlíchovské loděnice jsme odjížděli v pátek, něco kolem šesté hodiny s autem plným kajaků, hydra (v plánu byla i voda), piv a dobré nálady ve složení Zajíc (Martin Kraml), Tomáš Mahring, Tereza Svobodová, Zub, Škworák, Danýsek, Míša a Zuzka Trnkovic a nějakej Grázl..
Cesta do rakouského Lienzu se nesla ve znamení piva, muziky a vodky z džusem.. No..jediná klika, že je Zajíc skoro abstinent a tak ho ani moc netrápilo, že nemůže pít..
Cestou jsme si poprvé vychutnali výhody šengenského prostoru a konečně nás nikdo na hranicích neprudil.
Něco kolem druhé hodiny ranní jsme dorazili na místo, kde se závody konaly loni, někdo postavil stan, někdo vlezl do auta a někdo sebou praštil jen tak na zmrzlou zem a šlo se spát.
Ovšem ráno nás Zajíc vzbudil s tím, že jsme sice dobře, ale závody se tam určitě nekonají.. Dvě auta, z toho jedno zelinářské nás přesvědčili, že má pravdu..
Ale schopný Tomáš sehnal mapku, jak a kam máme jet a tak jsme za cca dvacet minut už vyndavali kajaky, převlíkali se do „závodního“ a spěchali k lanovce, která nás měla vyvézt na místo konání závodů.
Cestou na stařičké „sedadlovce“ jsme museli konstatovat, že sněhu doopravdy není moc, ale nějak to snad půjde.
Čelist nám sklapla když jsme viděli závodní trať…
Loni to byl mírný kopeček.. Letos sešup jako blázen a ještě větší…
Nicméně jsme se zaregistrovali, nandali páteřáky a šli to trochu otestovat.. Naši Špunti byli opět jedni z nejrychlejších… Většina z nás si to jednou i víckrát ozkoušela a začalo se naostro…
Jako první startoval Škworák, který sice dojel s vysokým náskokem první, ale stálo ho to pár kousků zubů… Se slovy..do pfdele, to je mafec… vzal zbytky morálu našim holčičkám, které jsme pak museli dlouze přesvědčovat, že trať je v pohodě a Honza je nešika..
Jako další jsem jel já a jsem rád, že jsem vypadl… Moje záda už na podobné ptákoviny nejsou..J
Další jel Tomáš a suveréně postoupil dál..
A teď už trochu nevím jak to bylo, jestli se jelo další kolo chlapů nebo jeli holčičky, ale to je jedno..J
Do dalších bojů se z kluků probojoval už jenom Škworák, který se slovy „sevu na fuby“ jezdil jako ďas..
Z našich holčiček postoupili do dalšího kola všechny a my na ně byli moc hrdí..
Těsně před finálem bohužel vypadl i Honza, ale taky už vypadal, že ho to až tak moc netrápí..
V dalším kole postupně vypadaly Tereza, Míša, Danýsek a Zub.
A právě při poslední jízdě Danči a Zuba nastal zásadní zlom celé akce..
Po nešťastném pádu a následné srážce s jinou lodí si naše naděje Zub vážně poranila tvář. Nejdříve to vypadalo jako obyčejná odřenina a monokl, nakonec se z toho vyklubala trojnásobná zlomenina obličejových kůstek a páteční operace ve Vojenské nemocnici..
Poslední želízko v ohni byla Zuzka Trnková, která i přes strach a smrt v očích vydolovala z rakouských „závějí“ stříbro.
Bohužel, vyhlášení se mohla zúčastnit pouze část z nás, jelikož Zajíc odvážel na doporučení zdejšího šamana, Zuba se Škworákem do místní nemocnice.
Co se vyhlášení výsledků týče tak mě celkově ceremoniál přišel trochu chudší než loni a ani ceny nebyly uplně ideální, ale to je jen nepatrný flíček na jinak perfektně zorganizované a materiálně i zdravotnicky zabezpečené akci, kterou ještě vylepšila stříbrná medaile (dort) naší Zuzky.
Ahoj (radši na vodě) Kuba