Celý páteční večer řeším, kam pojedu na lyže,kde sněží a jestli to bude v Kotelních jámách o.k nebo ne. Debata nebere konce, nakonec se s kamarádem shodujeme, že snowpark na Horních Mísečkách to jistí. Ráno vstanu a koukám na Panorámu a na horách totální Mordor, na Mísečkách nejede ani jeden vlek, jak tam fouká. Na konec jdu do školy, kterou jsem měl v sobotu. "

".

Vyšlapuju si po fakultě a potkám Kubu (Čuro). Chvilku se bavíme a vypadne z něj, že jede na vodu a vzhledem k tomu, že se mi doma dva dny válí novej Jefe, tak je jasno. Zkouška z první pomoci padá. Pár horkejch telefonátů, jestli je opravdu místo a v kolik jedem. Za hodinu u mě! No je to trochu honička vzhledem k tomu, že domu jedu tři čtvrtě hodiny. Něco pobalím, vezmu loď a už navazuju. Když si sedám do auta, tak mě Míra (Kodada) přátelsky zdraví, že jestli poškrábu auto nebo něco udělám, tak mě zabije. No není holt nad teplý lidský slovo od srdce.

Jirka (Kopeček) je tradičně těžce v pohodě. Jízda po dálnici se mění v let kamikadze za vodu, Míra svůj „štajl“ pilota formule 1 evidentně přes zimu nezměnil. Od kluků slyším silný prohlášení, že ještě dneska dáme vodu, moc tomu nevěřím. Přeci jenom už je něco kolem druhý a moc daleko od Prahy zatím nejsme. Cestou míjíme padlý stožár vysokého napětí, který se válí až do půlky vedlejšího pruhu dálnice. Přisvištíme na Mumlavu a je tu poznání hnusněji a větší zima. Následuje zběsilé převlékáni do hydra a hurá na vodu. Někdo před námi už tam valí v korytě. Musím uznat, že s klukama letíme po řece jako šípy vystřelený od Vinnetoua. Šup podkova a dál a dál válec neválec. Přenášíme jez, je pod nim dost ošklivě strom. Při přenášení myslim, že umřu, holt jezdit bez neoprénových pytlíků není dobrý nápad. Málem jsem si vyzkoušel, že se nemusí zvracet jen po alkoholu - bolelo to dost. Cestou si kontroluju, jestli mám prsty a opravdu držim pádlo. Občas si nejsem jistej. Padá rozhodnutí, že pojedeme i spodek Jizery.

Ještě musim podotknout, že jsem to nikdy nejel ani Jizeru ani Mumlavu. Zběsilej let po řece pokračuje, ale pohoda. Kuba občas kickflipuje, já se občas divim, že máme v Čechách takovýhle válce. Najednou kluci něco říkají o tom, že tady je nějaký Ostrov hrůzy. Jeďte to vpravo a tam vlevo. Samo, že na oči. No problem, koukám kde ten ostrov je. Najednou se přede mnou zjeví dva hovadský válce slušných rozměrů, za který by se nemuseli stydět ani na Otzu. Je to trapný, ale musim eskymovat – musim si posunout těžiště dopředu, holt je loď ještě nevyladěná, když jsem myslel, že pojedu na lyže. Jinak bych neeskymoval, to je snad jasný, ne? Kluci najednou nějak zpomalují a v tu chvíli mi to došlo, že to byl ten ostrov. No čekal jsem jinej ostrov, něco jako Střelecký, no aspoň pro příště vím. Na vysedacim místě asi hodinu stopujeme, snažíme si objednat taxi, ale nic nefunguje. Nakonec se nad námi smiluje hospodský, že si dojede do Mejta na pumpu pro cigára a vezme Mirka pro auto.

Volba spaní padá u Míry ve Špindlu, tam se zrodil problém jak dostat auto s loděmi do menší garáže než je auto s loděmi na střeše, ale díky plastické tvárnosti lodí a Jirkově totálnímu nic neřešení a slovům: „to je jen spona od popruhu“, tak se daří. Akorát šlic na stropě bude důkazem po našem pobytu. Né že bysme byli změkloušové, ale výřivka přišla vhod. Ráno nás trochu překvapuje počasí, přeci jenom kdo by čekal 1. března sníh, že jo? Takže ve Špindlu napadlo 10cm, mrzlo a všichni jsme mlátili hlavou do topení, že nemáme nádobíčko na sjezdovku.

Ale co, jsme tu na vodě, tak jedem. Opět spousty telefonátů kde co teče a kdo co jede. Koukáme na Jizerku nakonec se odhodláme dojet až na horu. Tam je totální Arktida a já rovnou říkám, že nejdu , Jirka se přidává. Pepe s Boukym něco psychopaticky blábolej, že jo a potom že ne a pak zase že jo. Zkoušej se převlíknout, ale když za půl minuty jsou jak sněhový koule, tak pochopí, že drobet přestřelili. Nakonec končíme na Kamenici, jinde není voda nějak zamrzlá. Tam se nás potkává asi 15. Strašně dlouho čekáme na svezení aut. Někteří jedinci se snaží zdemolovat okolní budovy fotbalem jejich zdi.

Když se vrátí Venca s řidičem ve svém džípu, tak všichni hlásej super potok a že tutově prvosjezd. Ti kdo je poslechli, podepsali si ortel něčeho strašného. Já tam nebyl, ale co jsem pak slyšel... Kamenice byla dobrá, nebylo to takový maso jako v sobotu, ale pohoda, pár stromů, ale viditelných včas. Potom už jsem jen počkal, až se vrátí moje osádka vozidla a zbytek expediční crew plná jehličí a jednoho zlámaného pádla. Cestou domů trefně Kuba poznamenal, jak je smutný z okýnka sledovat Prahu, když se do ní vracíš......