Nejen po vzoru HYDRA: Kam v zimě na vodu, jsme se rozhodli, že vyrazíme druhý lednový víkend na seakajacích po Vltavě.

Začínáme u pražské loděnice Konstruktivy, kde si vyzvedáváme dvě ze třech lodí .

Je docela teplo, asi 8 stupňů nad nulou a sem tam se blýskne i sluníčko, ideální počasí na krátký výlet.

Rychle se z Bobym převlékáme aby mohl Standa přejet autem do Kotvy Bráník kde si vyzvedne třetí loď a nechá auto.

Při převlíkání se nás ptá několik rodinek kde že tu poplavou ti otužilci, odkážeme je směrem ke Kotvě, a pro sebe si brumláme, že my to rozhodně nejsme!

Abych se jím nestal, beru si pod suchou bundu raději dvě termotrika a tenkou flízku!

Vyrážíme z Bobym naproti Standovy, který mezitím zjistil, že dostat se do vody bude asi trochu problém.Vrátka k vodě jsou zamčená a jediný volný přístup k vodě je do malinkého zálivu, který je ale zamrzlý!

Pokouším se proledoborcovat cestu, ale po chvíli námahy zjišťuji, že led je moc tlustý a unese mě i z lodí. Pohybovat se po ledu i s lodí není vůbec snadné, pádlo do ledu nezarazíš a když se odrážíš rukama máš je za chvíli úplně zmrzlé.

Jó mít tak dva cepíny to by možná šlo.

No nic vracím se a Standa se k nám nakonec nějak doklouzal a dostrkal!

Konečně můžeme vyrazit proti proudu Vltavy na soutok, pak ještě kousek po Berounce.

Cestou míjíme vytyčený prostor pro otužilce, kteří už se rozcvičují na břehu.

Mysleli jsme bůhví jací jsme blázni, když jdeme v lednu pádlovat!

Ale otužilí důchodce pobíhající se po břehu jen tak v plavkách nám bere vodu z listů (variace na vítr z plachet)!

Po chvíli chtivého pádlování dorážíme k Modřanskému jezu, usuzujem, že nejlepší by bylo se nechat vyzdymat nahoru. Proto vpádlujem do plavební komory.

Na konci dlouhé plavební komory zjišťujem, že nás ani po usilovném mávání na střežící kameru nikdo neregistruje.

Zpátky se mám nechce tak volíme variantu B.

Standa vyleze po 4m žebříku nahoru na břeh (i z pádlem) hodí nám házečku my přicvaknem jeho kajak já také vylezu nahoru a společně ho vytáhneme.

Poté nacvakne můj kajak Boby a my ho vytáhneme. Boby vyleze podá nám pádlo nacvakne svůj kajak a už jsme všichni nahoře, ó jak prosté! Přichází obsluha komory a ptá se co že tady blbnem!Vysvětlujem jí, že přenášíme toto obtížné místo na což nám odvětí, že přenáší se na druhé straně a dnes stejně nezdymají.

Načeš odejde zpět do tepla.

Nasedání není také jednoduché, všude je metr vysoký betonový sokl, povedlo se vyrážíme dál. Na soutoku se staví nový most přes Berounku, stavbaři nás navigují pod levý oblouk mostu, prý aby nám nic nespadlo na šišku nebo nenatek beton za šprajdu!

Kousek od Radotínského přístavu děláme foto se zapadajícím sluncem a suchým stromem.

Není to tak jednoduché jak jsme si mysleli je tu mírný proud a střídavě odnáší fotografa nebo fotografované.

Jedeme dál proti proudu Berounky, ale ač bych to ze břehu nikdy neřekl tak to docela teče a pádlovat je čím dál větší dřina! Jedu u břehu kde to míň teče, ale Standa jede statečně středem řeky!

Dojíždíme až do poslední zatáčky před Radotín, kde si dáváme svačinku a něco na zahřátí!

Je čas obrátit lodě nazpět než bude úplné šero.

Nájezd do proudu a hurá zpátky. Po proudu to hezky jede na soutoku jsme hned pak trošičku zpomalujeme, začínáme být unavení (hold ten zimní spánek).

Modřanský jez sjíždíme reterdérkou.

Začíná mírně pršet a jsem rád, že jsem se dost oblékl. Konec už je dlouhý! Dorážíme do Kotvy kde ještě musíme překonat ledový záliv abychom se dostali na břeh!

Honem uklidit lodě převlíknou a domu, kde si hezky v teple u svařáku promítnu letošní první zážitky z vody!

Určitě to musíme ještě zopakovat, třeba i až bude teplo!