Každý, kdo projížděl tento víkend okolím Sopotnice, se mohl setkat se zavádějícím plakátem. Na něm stálo, že se v Sopotnici koná nějaké rodeo na divoké vodě. Jediná divoká voda v okolí je Orlice a ta je touto dobou suchá až hrůza. Koně jsem tu taky žádný nepotkal, tak co to je za blbost? To se místňáci zbláznili, a aby se tu nenudili, zavřeli stádo motorovejch koní do chaloupky, co stojí uprostřed požární nádrže. Tahle chaloupka se čas od času otevře, nad krajinu se vyvalí mračno dýmu, voda v nádrži se dá do pohybu a okolo nádrže se začnou pohybovat borci s ustřiženejma keckama. Takto si zdejší představují rodeo na divoké vodě.
Ti, co vyměnili přecpané Lipno za tuto akcičku, nelitovali. Těch pár lidí, co se tu sešlo, vytvořilo úžasnou komorní atmosféru. Na té se podíleli i zdejší obyvatelé, kteří se přišli podívat, co se to tu vlastně děje. Až do pátečního večera tu probíhala příprava na závody s dolaďováním playspotu a příležitostným testováním. V pátek večer se pak začala sjíždět většina borců, pro které tu bylo připravené promítání v nedaleké myslivecké chatě.

V sobotu dopoledne proběhly poslední drobné úpravičky a pak zavrčely motory, aby daly alespoň malou šanci potrénovat opozdilcům. Z tréninku se plynule přešlo do závodů, kde se postupně představili junioři, holčičky, muži a ti zbylí. V neobvyklém playspotu byly k vidění jen jednodušší figury jako kocouři a lupy. Výjimečně se někomu poštěstily triky. Po šťastných deseti (semifinále) následovala soutěž o pohár starosty Sopotnice o nejtěžší bodovaný trik. Ten předvedl zdejší junior Jirka Langer. Poté přišel sobotní vrchol Old Bastards. Za obrovského povzbuzování se naši otcové vrhli do útrob motor-válce, aby nám ukázali, jak že se jezdí old school. V této kategorii jsme viděli i oba zakladatele tohoto projektu a mnoho dalších místních borců. Následovala další oblíbená zábava topení zdejších dobrovolníků. Pod vidinou alkoholové odměny se tu několik odvážlivců z řad publika pokoušelo přejet zdejší váleček. Nyní se pro změnu mohli závodníci kochat pohledem na bazén plný plavajících lodí a zmítajících se dobrovolníků.

Motory se odmlčely a většina přítomných se odebrala zaplnit své žaludky pečeným prasetem nebo špízem. Ti náročnější se vydali do restaurace U Džbánu Jirky Langra. Pomalu se začalo stmívat a to byl ten správný čas pro start večírku. Na pódiu to rozbalila zdejší kapela Fernet Šok. A pak už se jen zpívalo, tančilo, pilo a klábosilo až do rána.

Ráno bylo pro mnohé z nás náročné. Opožděná skupinka singliřů se vrhla do motorválce, aby trošku potrénovala před dokvalifikací. K nim se přidal i Zajíc, jehož touha zajezdit si byla tak silná, že si sedl i do singla! Poté už začaly finálové jízdy v obvyklém pořadí. Jako první si to rozdala naše 3J (Jakub, Jan a Jiří nebo-li 3 junijoři? :o) doplněná o zdejšího domorodce Petra Jindru a Pavla Andrassy. Následovaly ženy a holčičky. Stále se zlepšující holčičky zatím nestačí na své starší kolegyně. To ovšem neplatí v singlech, kde Lukáš Červinka prohání své starší kolegy a výhodu domácího prostředí proměnil ve vítězství. V královské kategorii je situace dokonce opačná. K 3J se probojovali jen Bubu a Vohradák. Ten si nakonec vybojoval zlato poslední jízdou, kdy natočil 70 bodů.

Ještě chvíli běhali koně v chaloupce, aby se ježděníchtiví mohli nabažit zdejšího playspotu. Následovala tombola, ve které se dostalo opravdu na každého! Ale spravedlnosti jsme se nedočkali, protože lodě vyhrávají pořád ti samí :o) Pak už se jen vyhlašovalo, děkovalo a loučilo. Takže děkujem Ústečákům za nezapomenutelné závody a příští rok na shledanou!