Hurley is on three , řekl nám (mně a moji ženě, která jela se mnou na čumendu) hned po přivítání urostlý chlapík Jacko (Džekou), který nás čekal na letišti v Londýně, aby nás odvezl na místo. Byl spokojený, protože když je Hurley na třech (3 otevřená vrata v jezu) , tak je všechno v pořádku.

Později mi vysvětlil, že může být i na dvou, když je málo vody nebo na čtyřech, když je jí hodně, ale tři jsou tři. Ještě týden před závodem bylo v Temži sucho a mrzlo. Den před námi stejně tak odvezl Lenku s Kubou a všichni jsme se potkali v kempu v Longridge, kde bylo centrum všeho dění. Vybalili jsme tašky v bunkhouse (pokoje s palandami nad sebou), kde jsme spali a Jacko nás všechny hodil na playspot. Ale v tom byl docela problém, protože playspot byl vzdálen asi 5 km po silnicích místního významu a nebylo vždy jednoduché někoho ukecat, aby třeba svázal své tři lodě ze střechy, navázal naše tři a všechny nás hodil do kempu. Na tyhle věci je machr Lenka a tak jsme se vždy nějak přemístili. První dny se na playspot najíždělo z levého břehu start na parkovišti úzká pěšina mezi ploty k řece a potom asi 400 m po oleji k jezu a zase zpět. Kdo šel pěšky, musel přeskákat několik nepřekonatelných plotů a branek, než se dostal na mostek na jezu, docela nářez. Od pátku jsme se dostávali zprava přes soukromé pozemky společnosti, která byla hlavní sponzor. Jinak je to velký problém se normálně k řece dostat, tak jako všude v Anglii. Vlastní playspot je jez ze čtyřech vrat, který stahuje asi polovinu řeky u jejího pravého břehu, druhá polovina je plavební kanál. Takový jezů by u nás na Vltavě, Berounce, Labi, Jizeře a kdo ví na čem mohlo být, ale bohužel není. Údajně je to nejlepší spot v Anglii. Závod začal v pátek kvalifikacemi a pokračoval v sobotu semi a finále. V neděli se jel tzv. Classic, což byl závod pouze na varietu udělán přednostně pro místní jezdce a postupovali tam také semifinalisti z EC. Evropský pohár probíhal standartně za poměrně mizerného počasí, hlavně silný studený vítr a neustálé přeháňky. Naštěstí pořadatelé postavili na břeh obrovský stan, se třemi promítacími plátny, občerstvovací stánek, stan jako převlíkárnu, 2 WC maringotky a k tomu také čtyři prodejní stánky s exkluzívním vodáckým zbožím s exkluzívními cenami. Většina diváků sledovala líté boje na playspotu na obrazovce v teple stanu. Účastníků bylo tak akorát, aby jich nebylo hodně. Organizace probíhala v klidu. V pátek za námi ještě přijela sestřička od Kuby Barča a Lenčin kamarád Honza, kteří v Anglii v současnosti pobývají, takže se tam vytvořila příjemná partička. V sobotu večer byl večírek ve velkém stanu v kempu v Longridge, který končil až nad ránem jako podle kopíráku. A v neděli se jel již zmíněný Classic. Mně osobně se závod moc líbil, protože byl dobře zajištěn a měl perfektní zázemí. Všichni jsme byli pěkně od bláta jako čuňata zkušený Honza jen zavtipkoval, že Anglie je země plotů a bláta, s čímž jednoznačně souhlasím. Atmosféra byla výborná zejména v kontaktu s našimi starými známými Němci a Holanďany, ale taky Španěly a hlavně místňáky. Nikdo tam neřešil nakolik je závod zajímavý pro ty či ony nebo jestli pravidla jsou zastaralá či ne. Mezi námi po dvou hodinách koukání na kvalifikaci EC nebo na klasik nebylo ostudou si zdřímnou na židli před obrazovkou. Tím, že se playspot nachází v odlehlém koutě, diváků tam bylo pět a půl a nikomu to nevadilo. Také oceňuji výkon rozhodčích, kteří ve stejné sestavě odpískali třídenní závod. V neděli odpoledne nás všechny Čechy mířící domů odvezla Jackova přítelkyně Marina (velmi příjemné děvče-španělka) zpět na letiště a v 10 večer jsme všichni (včetně Lenky a Kuby, kteří měli letět až v pondělí ráno-prostě Lenka ukecá i mrtvého) vylezli z odbavovací haly na Ruzyni. Sečteno a podtrhnuto Hurley Classic byla moc pěkná akce.