tímto děkuji Vencovi Jezvinovi a jeho lesnímu družstvu, psu a terénnímu autu za nesmazatelnej zážitek z prvosjezdu Zlatníku, téměř souvislé X, zejména průjezd závěrečného kataraktu, srovnatelný se sjížděním úzkých schodů do sklepa s naházenýma násadama vod krumpáče na který narazilo nejedno pádlerský eso a následný orgasmický vplutí do rozvodněný Kamenice..uuuáááááááá...dále Kopečkovi za to, že nás nenechal ve vánici zmrznout na Safíráku...díky kamarádi