Přidat komentář

Oblečení na divoké vodě

V květnu jsem si na kajak.at překoktal (neumím německy) článek o testu vodáckého oblečení.
Šlo o obecný test (bez konkrétních) značek. Ve zkratce zda je lepší jezdit v: neoprenu – suchém obleku – suchých kalhotách a šprickobundě.

Originální článek najdete na kajakt.at
na konci článku se odkazují na komletní test přímo od kluků z AKC (PDF).
Do češtiny přeložil Pavel Svoboda, díky.

Bacha článek je hodně dlouhý, ale myslím, že stojí za to si jej přečíst.
Je jen na vás co si z něho odnesete.

Ochranné oblečení na divoké vodě

Že se na těžké vodě nosila helma, to nebývalo odjakživa. Vývoj nových typů lodí přinášel další možnosti, jelo se víc z kopce… Eskymácký obrat přestal být technickou vychytávkou a stal se pro úspěšné ježdění nezbytným. A když už je hlava pod vodou, dochází ke kontaktu s kamením. A tak se nosí helma. Tak přichází jedno s druhým. Průmyslový pokrok v posledních letech dopřál dnešním jezdcům teplo a pohodlí. A samozřejmě to může i pěkně vypadat. Proč taky ne?

Různé typy oblečení

Oblečení jezdců se v posledních letech zásadně změnilo. Otcové-zakladatelé jsou na obrázcích vidět v textilních kalhotách („suchých oblecích“) nebo v surfařských šortkách, šprickobundy známé ze slalomu, rychlostní kanoistiky a freestyle se dnes používají i v ledové vodě. Nové oblečení své předchůdce předčí v mnoha ohledech. Pohodlné nošení a svoboda pohybu šprickobundy je ve srovnání se starším vybavením mnohem lepší, textilní kalhoty s latexovými manžetami jsou lehčí, snadno se v nich pohybuje a na břehu přesvědčí i svou prodyšností a ochranou proti větru.

Zásadní je rovněž to, že se lidé po tisíciletí „definovali svým zevnějškem“ (móda). Image klasického long-johna dnes neodpovídá představám mladé generace pádlerů s jejich ležérním stylem, takže je mladými méně používán.

Princip fungování long-johnu, tedy neoprenu

Neopren vlastně přišel z potápění. Těsně přiléhá na tělo a izoluje sám o sobě. Není vodotěsný, ale voda mezi neoprenem a kůží se velmi rychle ohřeje na teplotu těla a udrží ji. Výměnu teplé vody za studenou může způsobit buď špatné přiléhání neoprenu, který je příliš velký, nebo některé rychlé pohyby. To se pak člověk rychle zchladí. Dalším důležitým bodem je, že...

Neopren má nezanedbatelný vztlak

Long-john má vztlak zhruba jako polovina vesty.

Princip fungování suchého obleku

Jak název napovídá, suchý oblek by měl svého nositele udržet v suchu. To se daří díky latexovým manžetám kolem zápěstí, kotníků a kolem krku. Teplý však suchý oblek sám o sobě není.

Teplo si člověk zajistí fleecovým oblečením, které se nosí pod suchým oblekem. Pak je teplo i sucho, jen vlhkosti zevnitř se nedá zabránit (zapocení).

Historky o protržených oblecích, jež se naplnily vodou, máme za nepodložené. Máte-li s tím zkušenosti, podělte se s námi.

Suchý oblek nemá vlastní vztlak a při kontaktu s kameny neposkytuje ochranu.

Princip fungování suchých kalhot a suché bundy

Tato kombinace není úplně těsná. Pokud na sebe bunda a kalhoty dobře přiléhají, mohou po určitý čas klást vodě odpor. V kombinaci s fleecovým oblečením fungují jako suchý oblek.

Ani tato kombinace nemá žádný vztlak

Šprickobunda

Zde se kombinují výhody suché bundy se šprickou, Je to velmi vodotěsné, nicméně jen dokud špricka pevně objímá límec lodi.

Při rozplavbě se špricka vyhrne nahoru a vršek těla se namočí, protože šprickobundě chybí stahování kolem pasu. Díky neoprenu špricdeky má šprickobunda svůj malý vztlak. Na druhou stranu nelze špricku v případě nouze samostatně uvolnit.

Test a otázky

Po nedávné nehodě vyvstala otázka, zda má nové oblečení i své nevýhody, které by doposud unikaly pozornosti.

  • Jak to doopravdy vypadá, když v tom člověk plave v ledové vodě při poskytování záchrany nebo delší rozplavbě?
  • Jak rychle se suché kalhoty namočí, popřípadě naplní vodou?
  • Zaplní se šprickobunda vodou? Jak rychle k tomu ve skutečnosti dojde?

Odpovědi na tyto a další otázky se těžko hledají u hospodského stolu nebo u táboráku. Ani literatura toto téma příliš uspokojivě nerozebírá. Tak jsme se v zimě domluvili na ledový Eiskanal, abychom s nejmenším možným rizikem sesbírali zkušenosti co nejbližší praxi.

Pokus na ostro

18. listopadu jsme se setkali v Augsburgu. Teplota vzduchu byla na počátku -1°C a později stoupla na +3°C. Teplota vody byla 3,6°C. Trasa kanálem vedla z „Pračky“ až do konce. Plavání předcházel sprint, aby se plaváčkovi zvýšil tep a trochu se zadýchal. Vyzkoušeli jsme obvyklé varianty oblečení s výjimkou neoprenových šortek (nikdo nechtěl). Vedle subjektivního vnímání jsme se spolehli na teploměry, kterými jsme bezprostředně po plavání změřili teplotu kůže.

Suchý oblek

Podle očekávání dosáhly suché obleky nejlepších výsledků. Překvapil jedině šok z teplotního rozdílu při potopení hlavy v Pračce. Všechny obleky měly našité ponožky. Když se jednou zapomněly fleecové ponožky, okamžitě se to projevilo ledově studenýma nohama.

Long-john

V klasické kombinaci long-johna, dvoukomínové bundy a jednokomínové špricky přišel konec legrace po dvou minutách plavání. Tato část testu ostatně nepřinesla žádná velká překvapení, neboť s ní účastníci měli dlouholeté zkušenosti. Jak je vidět z obrázku, Christian se namočil na celé hrudi. Tato mokrá vrstva se však drží na stejné teplotě, jako voda pod neoprenem. Souvislá výměna vody s vnějškem se naštěstí nekoná.

Tělo tedy vychládá jen pomalu.

Snížení teploty obnášelo pokles o pět stupňů na hrudi a čtyři stupně na stehně.

Šprickobunda

„Plavání ve šprickobundě bylo peklo.“ Hned po potopení je celý vršek těla omyt ledovou vodou, i suché kalhoty se pomalu plní. Po testu je v každé nohavici 1,5 litru vody, což je po dvou minutách docela dost. A tohle mají být „suché kalhoty“... V polovině plavby došlo na úvahy o přerušení testu kvůli zimě, což se nestalo při žádném dalším pokusu. Na konci byl plavec zcela prochlazen a na břeh vylezl evidentně jen s posledním vypětím sil a vůle. Na stehně klesla teplota o jedenáct stupňů a na hrudi o šest stupňů.

Plavecké zážitky: Když se voda studená 3,8 stupně dostane na horní polovinu těla, sebere to člověku dech. Máme na mysli, že zbude jen lapání po dechu, které člověk nemůže sám kontrolovat. Dojde k hyperventilaci. Jednoduše se dostaví pocit, že došel vzduch.

Suché kalhoty

Kombinace dvoukomínové bundy a textilních kalhot s laclem kvalit suchého obleku nedosahuje. Po uplavání celé vzdálenosti byl fleece pod bundou mokrý do poslední nitky. Pravděpodobně díky vícenásobnému překrytí bundou a šprickou zůstalo sucho v kalhotách, což by však zřejmě při delší rozplavbě nemělo dlouhého trvání.

Teplota na hrudi klesla o tři stupně. Nelze však říct, že se tato kombinace dá jednoznačně doporučit, ještě by to chtělo další pokusy ohledně vodotěsnosti při plavání a zachraňování, což se však dá vyzkoušet i v teplejší vodě. Pokles teploty na stehně byl neznatelný.
Teplota při testu byla měřena ihned po plavání na hrudi, na stehně a na paži.

Omezení podmínek testu

Voda Eiskanálu měla teplotu ledovcové řeky a teplota vzduchu se blížila podmínkám na horách. Přesto bývají podmínky v praxi ještě tvrdší. Například:

Vyčerpání

Obvykle pádler až do poslední chvíle bojuje proti krysení a plavání. Rozplavba tedy obvykle začíná, když je pádler dost unaven. Při testu po počátečním sprintu plaváček takto unavený nebyl.

Vakuové balení

Proplavání válce Pračka nemělo dostatečnou sílu, aby z bundy nebo obleku vymačkalo veškerý vzduch. Ze zkušeností z extrémní vody ale víme, že při plavání se můžou objevit takové tlaky, že je z oblečení vymáčknut prakticky všechen vzduch. Pádler pak připomíná vakuově balené arašídy. Zejména se tím vytratí tepelná izolace a vztlak.

Pocit z vody

Eiskanal jsme znali, každý si ho již mnohokrát proplaval. Na rozdíl od praxe není potřeba aktivní plavání, naopak lze šetřit síly nechaje se unášet. Nejsou zde sifony, stupně, ostré stupně a nedochází k bolestivému kontaktu se dnem, což obvykle plavce značně stresuje. Břehy kanálu jsou rovněž kdykoli dosažitelné, na rozdíl třeba od nějaké soutěsky, kterou nelze jen tak opustit. V praxi to obvykle bývá naopak, pomoc je obtížná a nebezpečí paniky nebo pocitu bezmoci je výrazně větší.

Co jsme tedy zjistili

Aby se předešlo nějakým nedorozuměním, nikdo z nás nezpochybňuje výhody nových typů oblečení, natož aby se chtěl vracet do minulosti. Rovněž se nesnažíme nikomu nařizovat, co má nosit.

Bez pochyby jsme zjistili, že kombinace kalhot do pasu a šprickobundy současného střihu není vhodná pro sjíždění ledovcových toků, při jarním tání a v podobných situacích, může být dokonce nebezpečná, neboť šprickobunda není pevně utěsněna kolem pasu, rychle se vytáhne nahoru a celý vršek těla je omýván vodou.

Plavec přestává po několika málo minutách vládnout tělu a možnosti při záchraně jsou dosti omezené.

To už teď víme jistě. Kdo má na našich poznatcích ještě zájem, nechť je využije a přizpůsobí podle toho volbu svého oblečení.

Rozhodující je, jak se kdo v čem cítí!

Horst Führsattel toho ví dost na to, aby v 3,5mm neoprenových šortkách do vody neskákal a dvě minuty v ní neplaval. My jsme to taky nezkoušeli. Těžko se někdo jiný v posledních letech zabýval oblečením na divoké vodě více než on, je to ostatně jeho práce. Pádlování je ale už 30 let jeho vášní. Ze zkušenosti věděl, že bude sviňská zima a proto nešel do vody. Jiní však tyto zkušenosti nemají.

Tragický příklad

Vrchní Ötz, srpen, tři hodiny odpoledne a hladina v Tumpenu ukazuje 2,5 metru. Teplta vody pět stupňů, na nasedačce skupinka, z toho dva v šortkách.

Tu samou osobu by nikdy nenapadlo ve stejném oblečení v listopadu plavat ledovým Eiskanálem, i kdyby věděl, že po dvou minutách bude zase „v suchu“ na břehu. Kdyby dnes v Ötzu zaplaval, byl by v bezprostředním ohrožení života. On to však neřeší, protože plavání v plánu nemá. Vždyť doteď v Ötzu neplaval. Na druhou stranu tedy s plaváním v Ötzu nemá žádné zkušenosti.

O půl hodiny později se jeden z nich utopil.

Co se stalo?

Skupina podcenila vodní stav a postižený pádler zaplaval pod Söldenkataraktem. Pro pomáhání museli ostatní nejprve přistát na břehu. To ale plavec nebyl na dohled. Podle našich zkušeností je v tomto oblečení a při této teplotě plavec po třech minutách neschopný čehokoli a utopí se. V kraťasech nemá šanci.

Rozhodně tedy dává smysl zabývat se oblečením důkladně.

Klidně si to vyzkoušejte, zaplavte si v oblečení, které používáte. Pár temp v řece a člověk vidí, co oblečení udělá. Můžete si i změřit teplotu vody, ve které pádlujete. Jen tak si zjistit, jak studená ta voda vlastně je.

Závěrečné shrnutí

Člověk se může proti studené vodě utužit. Připravit se psychicky na tu chvíli, kdy přijde do styku s ledovou vodou. Bez ohledu na trénink člověk prochladne tak jako tak. Jenom tlustí mají výhodu oproti hubeným (třeba tuleni, nenosí ani neopren, ani suchý oblek, mají tlustou kůži a dost tuku).

Nakolik je potřeba se chránit před zimou nezávisí na obtížnosti toku.

Standardní bezpečnostní vybavení se skládá vždy z téhož: helma, vesta, bunda, boty a oblečení proti chladu.

Největší tepelné ztráty jdou hlavou.

Jak se člověk teple obleče, záleží na teplotě vody, nikoli na teplotě vzduchu.

Co doporučujeme:

Při nízkých teplotách doporučujeme leng-johna s bundou, nebo suchý oblek. Ostatní varianty fungují, jen dokud nejsou podrobeny důkladné zkoušce.

Spoustu jsme toho přečetli a namluvili, abychom dali dohromady tento text. Mnoho jsme už věděli a jenom předtím zapomněli. Spousta toho bylo však nového.

Poděkování si zaslouží: Horst Fürsattel, Wolfram Bock, Stefan Glocker, Florian Fischer, Christian Minkus, Peter Lintner a Richi Müller za jejich nápady a čas.

Napsali Horst Fürsattel a Nicolaus Brummer

Chlapcům a děvčatům z AKC

Typ článku: 

CAPTCHA
Slouží k ověření, zda jste skutečný návštěvník a k zabránění spamu